• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Autorka Vendula Hrabáková

Je mi 45 let. Mou dávnou touhou bylo stát se spisovatelkou. Jenže mě ani ve snu nenapadlo, že bych měla lidem co sdělit, že bych si dokázala vymyslet krásný, zajímavý a dosud nenapsaný příběh. Jen se mi líbila ta představa převzatá z televize, jak sedím někde v podkroví, v krásném domě, v krásné přírodě a tvořím. Ale nikdy jsem to nezkusila. Nikdy ani článeček.

Až jsem jednou uviděla v samoobsluze leták s literární soutěží Slánských listů „Můj den“ a řekla si, proč bych to aspoň nezkusila. Sice jsem předpokládala, že zapadnu v množství jiných, lepších a zkušenějších autorů, ale nestalo se tak. Vyhrála jsem. I když spíše díky své píli, protože jsem psala opravdu každý den po celé tři měsíce soutěže, až na jeden jediný.

Zařekla jsem se, že v této soutěži nebudu psát o svých problémech se synem, že nechci vzbuzovat lítost, soucit, či naopak dojem o vypočítavosti nebo něco podobného. Ale jak problémy narůstaly, nevydržela jsem a napsala o tom. A najednou byla sdělená bolest jen poloviční.

A pak přišla nabídka napsat knihu. Všechno v ní je pravda, nepřidala jsem si ani kousíček. Spíše jsem ještě nenapsala všechno. Jen některá jména jsem změnila, včetně svých dětí.

Jenže být spisovatelkou nebyla taková krása jako v mých představách. Naopak. Tím, že jsem psala o svém životě, o svém bolestivém tématu a vše znova musela prožívat, bylo pro mě psaní velké trauma. Často jsem se i několik týdnů přemlouvala, abych se opět dala do psaní.

Napsat doufám, že se vám moje knížka bude líbit je jako myslet si, že by mi někdo takový osud přál. Ale snad jsem ji napsala aspoň trochu čtivě a mnozí z vás si začnou vážit svých „normálně“ zlobivých dětí, které mají doma, a případně i svého nudného života, protože to znamená, že nemají žádné vážné starosti a trápení.