Novoroční předsevzetí

Sedím u mamky v práci a nudím se, momentálně totiž není žádný počítač prázdný a tak jen sedím a přemýšlím o ničem.

V tom zaslechnu rozhovor dvou jejích kolegyň, které se začaly dohadovat o novoročních předsevzetích.

„Ty už zase kouříš? Neříkala jsi náhodou, že to letošní předsevzetí dodržíš?“

„No, to jsem sice říkala, ale nějak to nevyšlo.“

 

Jo, a mám nápad na anketku. Já sama taky nejsem zrovna pevná v kramflecích, když se jedná o novoroční předsevzetí a tak mě docela zajímá, jak jsou na tom ostatní. Takže tužka, blok a jde se na to.

 

První u koho se zastavím je Dana Němcová

„Danuš dáváš si novoroční předsevzetí „Ne, to zásadně nedělám, protože bych ho stejně nedodržela!“ 

Tak to nebyl ten správný člověk pro mou anketu. Nevadí. Lidí je v této budově víc než dost a kdybych je chtěla obejít všechny, mám práci na týden.

 

Další koho si vybírám je Kačenka F…

 

„Kačí a jak je to s tebou? Co ty a předsevzetí?“

„No, já jsem si výjimečně letos jedno dala.“

„A můžu vědět jaké?“

„Že nebudu kouřit.“

„A daří se ti ho držet?“

„ Zatím ano a doufám, že to vydržím.“

„Tak k tomuto předsevzetí ti budu držet palce, jen tak dál.“

 

Rozhlížím se koho oslovit dál a odnáší to Petra (příjmení si nepřeje uvádět)

 

„No, já jsem si dala předsevzetí víc, ale jsou dlouhodobějšího charakteru,ne že začnu od 1.1., ale že bych chtěla v průběhu celého roku něco změnit.Zavedla jsem si blok ,do kterého si zapisuju body a na konci roku udělám zhodnocení.“

„A můžeš uvést alespoň nějaká předsevzetí?“

„Určitě, chtěla bych se navštěvovat víc s rodinou, chtěla bych přestat kouřit, udělat si víc času na své kamarády. To je ale jen část z toho co bych chtěla změnit.“

„Tak držím palce, aby to tvé hodnocení na konci roku bylo úspěšné.“

 

Tak a teď by to chtělo nějakého chlapa. Co takhle Petr Nezhyba?

 

„Jejda, to jsi mě zaskočila, mám spoustu předsevzetí, ale nechci o nich mluvit.“ 

„Neuděláš výjimku a alespoň něco málo neprozradíš?“

„Dobře, tak rád bych to zkusil s konzervatoří, začnu chodit do posilovny, ale to už jsem začal. Jak to dopadne se pozná na konci roku.“

 

Na chodbě potkávám Aleše Kmuníčka

„Ahoj Alešku,“ snažím se nasadit ten nejpříjemnější výraz jaký umím „co ty a novoroční předsevzetí?“

„Já a novoroční předsevzetí? Blbost, po zkušenostech z minulých let si žádná nedávám.“

„No, ale co třeba úspěšně dodělat vysokou školu?“ zkouším to znovu.

„To není předsevzetí, to je samozřejmost.“

 

Ještě pár lidiček obcházím a dost mě překvapuje, že lidé v rozmezí 20-25 let si hodně dávají předsevzetí věnovat více času rodině. Ale pak mi to dojde. My co navštěvujeme střední a nebo základní školu jsme s rodiči téměř denně a občas bychom své rodiče raději viděli méně. Ale u mamky v práci je mnoho těch, co si našli podnájem v Praze a tak svou rodinu vidí třeba jen jednou za měsíc a ti, co jsou například ze Slovenska, ještě méně.

 

Děkuji všem zúčastněným za to, že mi dovolili zveřejnit jejich plány a přeji hodně úspěchů.

Dnes má svátek Jaroslav

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.29%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.95%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3031