Blázen

Sedí tiše a bez hnutí,
hledí do dáli před sebe.
Skloněné oči k pláči nutí,
nehledí totiž do nebe.

Pláč tichý a tklivá melodie,
jak po žulové skále stéká.
Už tu však není harmonie,
cosi ten žlutý plášť si svléká.

Žlutý plášť zdání a klamu,
jest odhozen, temnotu skrývá.
A on sedí, ústa v slizkém žalmu,
v tichých slabikách jsou křivá.

Kývá se a tiše brouká,
kam se poděl rozum jeho?
A třeba zrovna z očí kouká,
namísto toho bývalého.

Sluje bláznem tento muž,
jenž vlastním temným světem pluje.
V tom šedém sklepě, ve tmě už,
v tom přítmí pomyslné sluje.

Jako Prométheus před krádeží ohně
v očích výraz nervózní má.
Však brouká si, brouká aň ne mocně
a pak na další cestu se dá.

Jen několik málo nesmyslných slabik
a falešná to melodie
Kývá se tik-tak-tak-tik-tik…
Kam se poděla světa harmonie?

Tik tak, klap klap, tik kap, tik tik,
a bludný kruh se uzavírá.
Je to něco jako tichý výkřik,
že končí v světě všechna víra…

Blouznění, sen či bdění?
V téhle tmavé místnosti
Zde nepřijde rozednění,
zde nepodstatné jsou ctnosti.

Kývá se, brouká si
ztracen ve svých představách
A nedbá na nehty, vlasy
on utápí se v spirálách…

A hmotné se stává nepodstatným...

Dnes má svátek Jaroslav

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.29%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.95%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3031