Hradečenská historie trochu jinak...

Poslední báseň už mi schází,

já dostávám se do nesnází,

když nevím, co víc psát,

o své vísce povídat.

Mluvila jsem o polích, o loukách i dědině,

víte i o každé druhé rodině.

Co vám ale uniká,

je historie všeliká!

Bývali jsme vodní tvrz,

to velký úkol byl,

přes vesnici naši skrz

útoků jsme byli cíl.

Pak vladyka Hanuš se tu usadil

a o psaní našich dějin se zasadil.

Okolo tvrze měl rybníků dostatek,

však není tu po nich dnes jediný zůstatek.

Jen drobný rybník "Srnčák" připomíná,

že Hanuš nebyl kůže líná.

Hrádek tu byl pouze malý,

leč páni velcí o něj stáli.

Měli tajné chodby k nám,

pověst o nich dobře znám.

Nejsou to však žádné lži,

nestraší mi ve věži!

Velcí páni ze Smečna,

jezdili do Hradečna.

Vždyť jen název vísky naší

jako důkaz plně stačí.

Název totiž znamená,

že někdo vedle hrádek má.

Sem jezdili se rekreovat,

páni Smečna - však i schovat.

Bořitové z Martinic o svou tvrz se starali,

Po staletí dllouhá, pak z rukou ji nedali.

Dnes žije nás tu k pětistovce,

občas ženem krávy z kopce.

Máme krásnou přírodu,

v obci "klid a pohodu":

Sportovní zpravodajství

21.55%

Putujeme po vesnicích

19.40%

Příběhy zdejších lidí

21.98%

Více zpravodajství z regionu

20.26%

Žádné, stačí nám to, co je nyní

16.81%