Nářek kopretiny

„Zářivý měsíci. Haló! Kde jsi?

Přijď prosím, přijď už!

Nečekej na odchod slunce!

Zářivý měsíci, tak kde jsi?

 

Na každý můj okvětní lístek,

padá jedna z těch slz.

Každý z těch výkřiků,

probodává mě skrz

můj květ ,mou naději.

 

Měsíci, tak kde je tvá hlava??

Tak kde je!!!

 

Tvá kopretina, květ lásky tě volá!

Zářivý měsíci, tak haló, kde jsi?

Utápíš se v chladném oparu noci,

a mě tu necháváš napospas

žáru a mučivé tíze prázdných slov.

 

Spaluje mě ta bolest

všech srdcí, válkou zmučená.

Jsem tu, na zemi, usychám…

Já, válkou zničená..

 

Tak měsíci, tvá kopretina tě volá!

Uzavři tento den.

Volám tě zas a znova!

Otevři očím nový sen.

 

Sen o tak pomíjivé minulosti,

sen o volných ptácích v oblacích.

Sen o méně bolestné přítomnosti,

sen o bleděmodrých oblacích…

…jejichž náruč není tak ledová.

 

Je válka! Slyšíš mě??? Nasloucháš???“

 

 

 

 Je válka, žene se ozvěnou,

a tisíce hlasu mlčí.

Jen ticho žene se krajinou,

válkou zničenou.

Bolestí zdrcenou.

 

„Zalij to tu září hedvábnou,

polib zatím nezničenou zem.

Zachraň lásku ještě nedávnou

a bolest do oparu mlhy si vem.

 

Už nemám sílu, ležím tu a pláči.

Už nikdy nepokvetu!

Jsem tu dole, na zemi s lítostí.

tu po mě nenávist kráčí…

Už nikdy se nenadechnu.

 

Uvadám…Zmírám tímto dnem.

Květina lásky nic zde nehledá.

Odcházím a píseň nenávisti je mé rekviem

Měsíci můj…už se s tebou neshledám…“

 

Zemřela a odešla jednou z těch cest.

A v tom najednou, jako pastýř pobledlých hvězd,

vyšel měsíc nad krajinou.

A zhrozen tou změnou,

krajinou, jeho očím jinou

než když ránem včerejším odešel..

 

Schoval se za mlhu žalu

Ještě než si vyslechl,

ta poslední slova,

 tu  zprávu po motýlu poslanou

od jeho milé kopretiny…

Tu píseň z mrtvých rtů setřenou:

 

„Odcházím, avšak jiný květ lásky se rodí.

Je mladý…nezkušený..Ale já věřím,

že to bude on, kdo válku z jejího trůnu shodí..

Buď mu přítelem, jako mně jsi byl.

Vtiskni do něj zbytek lidských sil…

 

Já a válka, to byl nerovný zápas.

Byla jsem slabší, zklamala jsem.

Možná tvá přítomnost a slunce západ?

Ale to je jedno…Měsíci můj..

Sbohem, věřím že mým odchodem nebudeš tápat

na pochybách nového květu lásky.

 

Už musím, sbohem…měsíci můj…

 

Dnes má svátek Alexandra

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3021