Svět je tvrdý. Vítej myšlenko.
Je to svět. Je to to místo okolo, které z nás vysává vůli a sílu k žití, dává nám poznatky reality, ve kterou úpěnlivě věříme, abychom si byli alespoň něčím jisti a na oplátku nám dává energii radosti a zapomnění, kterou hltáme plnými doušky a nikdy nám nestačí. A potom se světu smějeme ještě víc a stejně jako při otázce „Gesund?“ nevíme, že není důležité, zda se smějeme, nebo mlčíme, že na odpovědi světu nezáleží. A tak se vysmíváme naším osobitým způsobem, jsme spokojení, že jsme svět přechytračili a setřeli mu jeho hnusný škleb z tváře. Ale to jenom tím, že jsme okno, přes nějž na onu tvář hledíme přebarvili žlutou neprůhlednou barvou.
Ale cíl je splněn a my jsme spokojeni. Smějeme se, zapomínáme na chvíli na zlé myšlenky. A když se objeví zase jenom setřeme slzu a vyjdeme ven.
Řekneme si to jednoduše: "Už je mi to jedno." Přikážeme si, že myšlenky se vycucnou nějakým způsobem a jsme spokojení.
Děkuji ti, světe. Už se cítím mnohem lépe… Štveš mě… Ale bez obav, právě jsme na to zapomněla, vycucla to a nechci už na to vzpomínat. Právě tě začínám mít ráda, jsem spokojená, směji se a možné ne tobě. Děkuji ti, světe…
Alžběta Dyčková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
15. 02. 2010, 17:27
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Andrea37 - 16. 02. 2010, 19:10:36
Děkuju ti ,světe,děkuju ti, Bětko!
Jen tak dál...
Určitě ano
43.06%
Spíše ano
17.76%
Spíše ne
15.29%
V žádném případě
23.89%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01