Že by svět?

Zastavit... Chvilku, aby se dalo vydechnout, nabrat trošku síly. Prosím!
Ale jde to dál... Bez možnosti na zastávku, na slastný moment bezvědomí. A nemáme právo mlátit hlavou o zeď. Tak nás to přeci učili, ne?!
Jde to dál, čas jde vpřed bez milosti a ohlédnutí. Nemáme právo zastavit ten shon, jít podle toho, co chceme. Ale jsme svobodní, že? A když řeknu, že kašlu na tohle všechno, že chci pryč, navždycky, že chci zastavit čas..? Dostanu od světa jenom přes hubu, abych jí držela zavřenou. Ale jsem svobodná, omílají mi, a proto za to musím být ráda. Blázínkové…

Svět je tvrdý. Vítej myšlenko.
Takže se neochotně zvedneme, jdeme dál. Otočíme se, urovnáme si všechno v hlavě. Potom jemně s citem počkáme... usneme. Potom nadzvedneme hlavu na polštáři, nebudeme brečet, jako citlivky a usmrkánci, všimneme si motýla na parapetu a začneme se smát. A tím se vysmívat iluzi okolo, přímo do očí. Jako vždycky máme ještě energii z drobnůstek, zvedneme se, setřeme osamělou slzu na řase a vyrazíme pryč. Pak vyjdeme na světlo světa, ohlédneme, padneme do náručí nejbližšímu kolemjdoucímu bez ohledu na to, co k němu cítíme a začneme plynout s davem. Jak lidské…

Je to svět. Je to to místo okolo, které z nás vysává vůli a sílu k žití, dává nám poznatky reality, ve kterou úpěnlivě věříme, abychom si byli alespoň něčím jisti a na oplátku nám dává energii radosti a zapomnění, kterou hltáme plnými doušky a nikdy nám nestačí. A potom se světu smějeme ještě víc a stejně jako při otázce „Gesund?“ nevíme, že není důležité, zda se smějeme, nebo mlčíme, že na odpovědi světu nezáleží. A tak se vysmíváme naším osobitým způsobem, jsme spokojení, že jsme svět přechytračili a setřeli mu jeho hnusný škleb z tváře. Ale to jenom tím, že jsme okno, přes nějž na onu tvář hledíme přebarvili žlutou neprůhlednou barvou.

Ale cíl je splněn a my jsme spokojeni. Smějeme se, zapomínáme na chvíli na zlé myšlenky. A když se objeví zase jenom setřeme slzu a vyjdeme ven.

Řekneme si to jednoduše: "Už je mi to jedno." Přikážeme si, že myšlenky se vycucnou nějakým způsobem a jsme spokojení.

Děkuji ti, světe. Už se cítím mnohem lépe… Štveš mě… Ale bez obav, právě jsme na to zapomněla, vycucla to a nechci už na to vzpomínat. Právě tě začínám mít ráda, jsem spokojená, směji se a možné ne tobě. Děkuji ti, světe…

Dnes má svátek Oto

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024