Od graffity k...

S hlavou hrdě vztyčenou a bradou "bojovně vystrčenou vpřed" se vám již podruhé přiznám k zásadní věci. Jsem puberťačka! Nebo, možná adolescenční dítko, kdo ví. I když jsem příliš jiná na to, abych byla veřejností do skupiny puberťaček zařazena víceméně jednohlasně, ve skutečnosti to tak vskutku je. "Puberťajdy" totiž myslí na totéž, co já a stejným způsobem. Občas mě až děsí, jak příliš podobně se chovám, přemýšlím a vyjadřuji i sama před sebou.
K tomuto "postižení" patří dozajista i poslech populární hudby. Prosím, zakryjte své pohoršené, či šokované výrazy, až vám řeknu, o čem chci nyní pojednávat. Tedy, ať jste připraveni nebo ne (přinejhorším si dejte pauzičku ;-)) vyřknu to jméno, z něhož se leckomu dělá mdlo. Ať žije Linkin Park!
Zásadní otázkou je proč. Co se mi na nich líbí, co mě k nim dovedlo. Jako k jediné mě k nim dovedla vlastně moje záliba malování a také uši nastražené pro internet. Proč malování? V poslední době si ráda kreslím graffiti. A uši pro internet? Jedno nevinné video "Leave Out All The Rest" mě dovedla k dalšímu poslechu. Nejlepší písničky jsou podle mě ty středně oblíbené.

I don't know what I´m fighting for
Or why I have to scream
I don't know why I instigate
And say what I don't mean
I don't know how I got this way
I know it's not alright
So I'm breaking the habit...

Nevím pro co bojuji,
nebo proč bych měl křičet.
Nevím proč podněcuji
a říkám to, co si nemyslím.
Nevím, proč jsem zvolil tuhle cestu,
vím, že tohle není v pořádku.
A tak se snažím zlomit tenhle zlozvyk...

O čem mají písničky? Zpívají o lecčems. O zklamání z toho, co vše je samozřejmé (hned jsem si s tím porozuměla), o tom, že netouží po lásce s těmi milými hodnými ale nechápavými holkami. A také o tom, jaké to je být na dně - nemít místo, kam utéct, nemít už co ztratit.
Linkin Park, což je hrozný název. "Spojovací park" mě zaujímá tím, co se mi ještě nestalo. Každých pár dní mi v uších zní některá z jejich písniček a mohla bych jí poslouchat znovu a znovu. Bylo to "Somewhere I Belong", nyní "Breaking The Habit" a před tím mnoho jiných.
Jaký styl hudby tento "Park" provozuje, je neznámé. Já osobně v tom slyším rap, pop, hardrock, metal... Odborníci popisují skupinu "kombinující širokou škálu hudebních žánrů, od popu a ploužáků po nu-metal."
Momenty, kdy otec vrazil do pokoje uviděl moje graffiti a uslyšel Linkin Park na plné pecky, byla úsměvná. Ale večer ho naštěstí ukolébal Simon a Garfunkel, takže jsem tolik neklesla.
Každopádně mě poslech této hudby už více než půl roku nepustil a v poslední jsem podlehla zcela.
Toliko k mojí oblíbené skupině.

Dnes má svátek Alexandra

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3021