Dnešní den začal nějak divně. Přišel jsem ráno domů z včerejší akce, která se konala v Kladně. Dokonce si ani nepamatuji, jak jsem se dostal domů a jak jsem se pak ocitl v posteli. Po mém ranním procitnutí jsem se připojil na fenomén zvaný „Facebook“, kde jsem si hned znepřátelil pár lidí a hlavně kamarádku. Mé nejapné poznámky na jejího přítele se jí velice dotkly. Je pravda, že on si minule začal, ale moudřejší by měl ustoupit, což já jsem v tomto případě neudělal…
Zbytek dne byl pro mě ve znamení spánku, který se mi stále někdo pokoušel rušit. Bohužel úspěšně.
Sedím na břehu a hledím do zrcadla,
do modré hladiny, co na zem z nebe spadla,
Přemýšlím o sobě i jiných lidech,
topím se v hlubinách a jejích stínech.
Proč je tak hloupé říkat slova nahlas,
když smutná pravda čeká ve tmě jenom na vás.
Možná má tahle pravda tisíc tváří,
pro někoho je noc temná, pro jiného září.
Možná má milióny převleků,
nebo si se lží za stolem, sedí po boku,
Kolik je očí , tolik je pravd i lží,
kterou chceš vidět, jen na tom záleží.
Stanislav Jiří Koníček, Slaný
10. 04. 2010, 19:27
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
43.06%
Spíše ano
17.75%
Spíše ne
15.28%
V žádném případě
23.92%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01