Tak to zaskli, ne? Hm, málem jsem to zasklila já…

Hurá, už jen poslední hodina a půjdu z té otravné školy konečně pryč. Zvláště po víkendu, navíc tak nabitém úžasnými akcemi, se mi tam nechtělo dvojnásob. Ale přežila jsem to už tisíckrát, takže jsem to musela dát i dnes. Dvouhodinovka tělocviku, čeština, chemie, matika a už konečně dějepis a s ním i posledních několik desítek minut v budově školy. Sotvaže zazvonilo, vylítla jsem ze třídy vstříc šatně, rychle na sebe hodila bundu, zamkla a už jsem spěchala ze školy pryč, směrem k jídelně.

Cestou se ke mně připojilo několik spolužáků. Jeden z nich, Vašek, ovšem neměl takové štěstí jako my – měl ještě odpoledku. Řeknu vám, rozhodně jsem mu to nezáviděla. Cestou ke škole si postěžoval, že se mu tam vůbec nechce a že by tam nejraději nešel. „Tak to zalej, ne?“ poradila jsem mu, aby se na něco vymluvil a nechodil tam. „Tak mluví dcera učitelky!“ nemohla si nerýpnout kámoška. No jo, měla bych si zvykat, že se takovýmhle narážkám nevyhnu, ale naštěstí jsou v 99% případů brány jako legrace…

To, že jsem radila zasklít kamarádovi hodinu, se málem vymstilo mně. Ne, že bych na ní nechtěla jít, ale jednoduše jsem zapomněla. Měla jsem mít od půl čtvrté zpěv. Tak si hezky sedím doma, je za pět půl čtvrté, já přemýšlím o všech možných hovadinách a najednou mi přijde na mysl, jestli jsem náhodou někde neměla být. Je pondělí, za chvíli 15:30… a kruci! Hudebka! Cesta do ZUŠky mi trvá tak deset až patnáct minut, já tam mám být za pár okamžiků a ještě ani nejsem oblečená. Tak tedy adie domove, já zdrhám vstříc opožděnému příchodu.

Aneb jak se říká -  kdo jinému jámu kopá… nemusí být ani hrobařem, aby se mu do ní podařilo spadnout.

Dnes má svátek Jiří

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024