Někdy toho je moc....

 Nevím, zdali patřím a spadám do této soutěže, maximálně mě vymažete a napíšete omluvný dopis.

 Řidičák jsem slavnostně obdrřela před dvěma lety, kdo je rychlý, jistě si spočítá, kolik mi bylo, a proč  ten člověk neudělal zkoušky dřív.To víte, mladická hrdost...Ale to není podstatné.

  Probouzet se s pocitem pálení na prsou, že dneska zase pojedu, a jak to zvládnu, i když cestu do školy znám , i autem zpaměti, je někdy tristní.Je to divné, ale nejraději jezdím se svou dcerou, to je takový uklidňovák, naopak , jak jistě tušíte , nejméně s manželem.Nenadává mi, prostě mlčí, a to je snad ještě horší...

   Když nevím, jak zaparkovat, atd, řekne mi, máš přeci řidičák,- on to nemyslí špatně, jen ho štve, že jsem pomalá, většinou jezdím po Slaném na dvojku, výjimečně na trojku.Hrůza!

 K rodičům- k České Lípě jsem si to ještě neriskla.

     Ale dnešní den? Někdy si říká, co musí člověk, hlavně, a to se omlouvám všem ostatním povoláním, vydržet. Prožíváme hotové peklo,tedy my učitelé.

    Žijeme  projektem Zachraňte naši Zemi-celý měsíc, žijeme písemkami,žijeme přijímačkami deváťáků a samozřejmě přípravami, jak jinak než ranními, žijeme adaptováním se šesťáků na druhostupňové klima, literárními, výtvarnými soutěžemi a , a hlavně Olympiádou dětí a mládeže.

  Včera jsem si napsala, co všechno musím splnit, byly toho 4 stránky, ale co, ještě mám doma děti, které musíme vychovávat.

   Alespoň závěr pozitivní- nikdy nevěřte hned lékaři, který vám , dnešního dne, diagnostikuje nějaké onemocnění.Může se výjimečně přehlédnout a vy pak zase "vejráte 3 týdny do stropu".

Hodně štěstí v dalších dnech.

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%