Jízdárna

  Dnešní školní den byl opravdu zdrcující, alespoň to co se ve škole dělo. Někteří, vlastně většina třídy se nedovedla krotit, tak jsme hned dostali několik písemek. Občas bych je uškrtila, protože psaní takovýchto písemek je už celkem nudné. O pracovkách přišel menší relax, kdy jsme my děvčata šla do kuchyněk na šicí stroje. Kuchyňka u nás je trochu všestranný pojem, díky tomu, co se tam dá vše dělat. Já a Gábi, jsme se tomu pořád jen smály, ačkoliv netuším, co na tom mohlo být tak zábavného.

  Opět přišla ta čtvrteční očekávaná věc - koně. Těšila jsem se, ale v krku se mi zvětšoval knedlík divného pocitu. Ovšem to se mi stává každý čtvrtek, strach opadne, když už tam jsem. Dychtivě jsem se snažila, abych měla Sandru, ale neprošlo mi to. Jelikož mám školu do tří, tak přijíždíme později, než-li jedna dívčina, která si Sandru také chce brát. Nakonec ji měla Gábi a já opět dostala Zlatku. ,,A je to tady!" Říkám si, po zjištění, že jdeme na jízdárnu. Proč tahle věta? Z jednoho prostého důvodu, není tomu zas tak dlouho co chodíme na Smečno, kvůli špatnému počasí se muselo jezdit v hale, a pokud se udělalo o něco lépe, jelo se ven. Tak jsme se poprvé s Gábi ocitly na Smečenské jízdárně. 

  Musím uznat, že je opravdu zajímavá, velká a je tam spoustu zajímavých překážek, ale to se mě ještě na pár týdnů netýká. Zlatka byla hodná, jen by pořád zrychlovala, ale to mne nějak netrápilo do doby, kdy jsme měli klusat bez třmenů. Dneska mám trochu špatný den a člověk, kterého jsme měli - ne, že bych proti němu něco měla, ale jednoduše mi moc na sebevědomí nepřidával. Navíc začalo pěkně pršet, byla jsem tedy zklamaná, protože má představa o jízdárně  byla jiná. Doufala jsem, že na poprvé budu mít Sandru a bude to poklidnější trénink, ale opak byl pravdou. Nemohu zapřít, že bych si to nějak neužila, bylo to vlastně svým způsobem krásné. V autě se mi bohužel znovu ozvala stará rána zad, kterou jsem si způsobila pádem z koně, je to už dlouhá doba, ale pořád se mne nechce pustit. Raději na to nebudu myslet, a vím, že na to zapomenu a ani to neucítím. 

  Těším se na zítří tělocvik, neboť  jdeme do Atlasu ve Slaném. Vidím to na spining a posilovnu, tak uvidíme co zajímavého se přihodí, ale nechme to být, pořád je to jen budoucnost, do které nevidím.

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%