Relax nahradilo opět dumání

Celý dnešní den se v podstatě nedělo nic výjimečného, tedy až na skutečnost, že moji rodiče byli na třídních schůzkách, na které jsem dočista zapomněla. Tudíž, po příchodu domů na mne čekali ne zrovna nadšeni, ale ani nijak rozhněvaní. Celkem mě ale překvapili kázáním, které obsahovalo například to, že si všechny výsledné známky musím o stupeň zlepšit a to ke všemu nejpozději do 20.května, jelikož jedu na praxi do Německa. Mimochodem, šíleně se tam těším, což určitě chápete. Každopádně myslím, že to zvládnu, jelikož na tom nejsem zrovna hrozně, spíš jde o to, že stejně jako já a rodiče, i učitelé ví, že mám na víc a moje známky jsou pouze odrazem mé lenosti. Sama tuhle vlastnost na sobě nemám ráda, ale nikdo přeci není dokonalý.
Zmiňovala jsem se na začátku, že se dnes nic moc nedělo, ovšem jen do večera. V tu dobu jsem šla ke kamarádce na kafe a původně na film, k němuž jsme se ani nedostaly a nakonec jsme skončily klábosením u okna. Už ani nevím jak, ale dostaly jsme se k tématu duchové, nadpřirozeno a podobně. 
Vyprávěly jsme si různé příběhy, co se nám staly a shodly jsme se, že něco takového zcela určitě existuje.
Osobně si zkrátka nedokážu představit a ani se s tím smířit, že po smrti není nic. Je to prostě nemožné. Vše to, co jste dokázali, zažili a to, jaký jste celý život byli, nemůže podle mého názoru jen tak zmizet. Myslím si, že stejně tak, jako existuje minulý život, existuje i ten posmrtný. Nenazvala bych to ale přímo posmrtným, jelikož ve skutečnosti tak úplně nezemřete, nýbrž se někam dál posunete.Je něco, jako jakési energie, které jsou vrcholným stádiem, kterého dosáhnou jen inteligentní, charakterní a dobří lidé. Ti, kteří takoví nejsou, se zastaví v jedné určité fázi tohoto vývoje a zůstanou v lidském těle dokud se sami nedokáží posunout dál. Tahle teorie není moje, četla jsem o ní a našla jsem v ní to, co jsem hledala jako odpověď na mou věčně nezodpovězenou otázku. 
A stejně jako tento přesun na vyšší úroveň, chcete-li, život po smrti, je něco, jako minulý život. S kamarádkou, u které jsem byla na návštěvě a horlivě diskutovala na toto téma, jsme se překvapivě shodly i teď. Překvapivě píši proto, že jsem to ani zdaleka nečekala. Věděla jsem, že je fajn, ale nikdy by mě nenapadlo, že nad těmito věcmi vůbec uvažuje, ba co víc, má na ně stejný pohled. 
Ale zpět k minulému životu. Naše společná teorie spočívá v tom, že jste mohli být cokoli, zvíře či člověk, to už je jedno. Ovšem, pokud je něco, někdo či nějaká činnost, které se bojíte, neustále vám nejde, nebo vámi otřásá vlastnost, která i vás osobně občas děsí, není to jen tak. Například já, nedůvěřuji lidem, nevyhledávám jejich společnost a málokoho si pouštím k tělu. Někdy to zachází opravdu až tak daleko, že mám pocit, že lidi přímo nenávidím. Tudíž, je možné, že mi v minulém životě lidé, či konkrétní člověk, nějak ošklivě ublížili. Také miluji umění, konkrétně psaní a literaturu, mnohdy je to důvod, proč kašlu na vše ostatní, možná jsem tedy byla spisovatel, asistent nějakého umělce nebo podobně. 
Kamarádka má zase strach z ohňostrojů, praskání balonků a vše s tím spojené, tudíž mohla být klidně vojákem se špatnými zážitky, nebo klidně i psem, jelikož ti se toho obvykle bojí také. 
Na tomhle všem jsme se jednoznačně shodly stejně jako na tom, že to jen tak nenecháme plavat a budeme se o tuto tématiku zajímat více do hloubky.
Po diskutování o duchách a nadpřirozených jevech, se mi sice domů moc dobře nešlo, ale bylo to naprosto skvělé. Vždy jsem ráda, když si můžu s někým o takovýchto věcech popovídat do hloubky. Ještě víc jsem ale ráda, když mi tímto přemýšlením o životě někdo doslova vyrazí dech. Přesně tak, jak tomu bylo dnes u mé kamarádky. 

Dnes má svátek Oto

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024