Janám se nedá odolat...

Hezký den všem,

tedy ten můj den začal už včera. Potom celodenním běhu jsem se oddal vůni bylinek ve spše a náruči teplé vany. Uvařil si můj oblíbený čaj a pustil se do psaní čtvrtečního članku.

Můj mobil se rozhulákal, jak jen nejhlasitěji dovedl. Vážně jsem se lekl. Kde je? Já ho snad nenajdu. Doufám, že se nikomu nic nestalo. To všechno mi proběhlo v pár vteřinách hlavou, než jsem ten zatracený, vlastně ztracený mobil našel. Volala kamarádka. Vesele hulákala do sluchátka: „Co děláš? Doraž do Berouna! Mám pro tebe překvapení. To budeš koukat. Tak brzy ...“ a zavěsila.

Do Berouna to není daleko, ale tentokrát mi ta cesta přišla nekonečná. Měl jsem pocit, že takhle dlouho jsem jí nikdy nejel. Sjezd Loděnice a Beroun pořád nikde. Konečně jsem zahlédl první panelové domy, které se pomalu ukládaly k spánku. Jana už čekala před domem a nečekala tam sama. Stála tam s ní ještě jedna holka. „To je Jana“, řekla Jana a začala se smát. Koukal jsem trochu zmateně, ale potom jsem se také rozesmál. To je tedy gól...

Tak já jedu do Berouna kvůli Janě s Janou? Běželo mi hlavou a moje nálada klesala hlouběji a hlouběji. Jany si toho všimly a začaly zachraňovat situaci. Padal vtip na vtip a najednou jsem vůbec nelitoval. Tohle vážně stálo za to. Čas utíkal a večer, který se před minutou proměnil v noc už pomalu probouzel ráno. Rozloučili jsme se a já uháněl poloprázdnou dálnicí k domovu. Do Slaného. Do své postýlky. Alespoň na chvilku. V hlavě mi procházelo setkání, které před chvílí skončilo. Ona ta druhá Jana bude asi fajn holka. Doufám, že se ozve. Rád bych jí zase brzy viděl.

"Hurá moje postýlka". Jen rychle usnout. To bylo mé předsevzetí hned jak jsem ulehl a povedlo se. Jen budík zvonil moc brzy. Nezdálo se mi to jenom? Určitě. Večer jsem napsal článek a tohle se mi všechno jen zdálo.

Počítač na mě mrkal z úsprného režimu. Zacvičil jsem s myší. Monitor se rozsvítil ostřejším světlem než obvykle. Zíral jsem na otevřený textový editor, kde se skvěla jen tři slova: "Hezký den všem...."

Tak ono se mi to nezdálo! "Sakra", nedopsal jsem článek do listů, ale copak se to dalo stihnout? Omlouvám se Vám. Odpusťte mi to. Janám se zkrátka nedá odolat...

Celý pátek jsem sice stále chodil s pusou otevřenou. Chtělo se mi spát, ale uvnitř jsem byl šťastný. Udělejte občas také něco šíleného, neplánovaného a bláznivého. Třeba nám bude na světě líp...

Váš Standa

Dnes má svátek Oto

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024