Je to malé a neuvěřitelně nešikovné. Co to je?

Přes budík slastně nastavený na devátou s chabou výmluvou, že přeci musím být před přijímačkami fit a vyspalá, jsem se probudila krátce po osmé potom, co jsem v noci zírala na příčky palandy a uvažovala o ohni a nesmrtelnosti brouka v hlavě a poté upadla do svých neoblíbených nočních vidin.

V poslední době žiju přijímačkami, které jsou za (proboha!) čtyři dny . Doučování ve škole a doma v každé volné chvilce počítání lomených výrazů, slovních úloh, rovnic, hloubání nad konstrukcemi trojúhelníků a pokusy o zachycení jmen spisovatelů a jejich děl do paměti... Teď si dávám krátký pohov po obědě.

Každopádně mě čeká malá zkouška dospělosti, neboli to, že jsem několik dní zcela sama doma. Je v tom ale malý problém…

Netkví v tom, že bych se měla doma třást v noci strachy ze samoty, nebo se nedokázala postarat nevoňavých i nevoňavých záležitostech o kocoura. Dokonce jsem se i naučila používat myčku, a už si to i pamatuji jak. Klíče se taky pokusím nezapomenout. A dneska jsem uklízela, protože jsme si potřebovala dát fyzický oddech.

Pouštím si Red Hot Chilli Peppers bytem na plné pecky a jinak mám klid na učení. Vše ok, dokud nepřijde poledne a nezakručí mi v žaludku, který okamžitě ztěžkne. Je na čase si uvařit oběd.

Na větu „Tebe bych chtěl/a mít doma“ totiž vždy odpovídám „Sebevrahu…“. A hned vám vysvětlím proč.

Odpovědí na nadpis tohoto článku je totiž Alžběta Dyčková. Neumím vařit. Ne, že bych to odmítala, ale jsem v kuchyni pohroma. Což dnešní den jenom potvrdil.

Rozhodla jsme se „statečně“, že budu mlsat a šla dělat palačinky. Má sebejistota ve vaření byla tak „vysoká“, že jsem si raději ještě zkontrolovala, co se do toho vlastně dává, jako bych to už v životě netvořilo tolikrát, že se to na prstech spočítat nedá. Scházející sebejistota je problém číslo jedna.

Problém číslo dvě tkví přímo a přímo ve mně. Těsto, které jsem statečně mixovala samozřejmě skončilo zčásti vykydané na podlaze, protože jsem upustila mixovací násadu leknutím, že mi kocour skočil na nohu. Ale díky tomu, že se v tomhle ohledu znám, vzala jsem to vytírání docela i s nadhledem.

Spálila jsem jenom jednu… Hrozně velký úspěch!

Takticky lze zamlčet to, že ten pokusný krém skončil krachem, protože jsem zapomněla na tu drobnou „banalitu“, že kyselé a smetanové věci spolu moc dobře při mixování nefungují. Vypadá to hrozně, ale chutná docela dobře.

To, jak velký jsme na tyhle věci antitalent samozřejmě trápí v mém okolí kdekoho. Třeba mě. Potom taťka z toho taky moc na větvi není, protože on, mamka i brácha jsou skvělí kuchaři. Ale přistupuje k tomu s učitelskou trpělivostí. Podobně to asi děsí i babičku, ale myslím, že to raději a takticky nahlas neříká a navíc všechny moje projevy ještě neviděla. A myslím, že pud sebezáchovy mi velí vám je raději ani nepopisovat.

Jediné co vám poradím je, že dnešní oběd se staticky řadí vlastně mezi ty úspěšnější. A když nad tím tak přemýšlím, tak právě zjišťuji, že musím uznat jednu věc, kterou jsem si o sobě dříve nemyslela.

Myslím, že jsem trošku extrémista, alespoň, co se vaření týká.

Dnes má svátek Oto

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024