Nejdřív jsem pomohla slepému, pak on pomohl mně

Dnes jedeme do Prahy vrátit jednu vypůjčenou pomůcku. Záležitost tak na pět minut. Ale hodina cesty tam, hodina zpět, počasí jak vymalované, takže proč toho nevyužít a neudělat si výlet.

Vyrážíme se synem málem přesně ve dvanáct. Auto odstavuji na kraji Prahy u metra. Ne že bych si autem netroufala. Když vím kudy, jedu kamkoli. Ale cestovat po Praze autem, obzvlášť v centru, se mi nechce. Vždyť metrem jsme tam dokonce bez přestupování za 20 minut. Krom toho syn nemá často příležitost jezdit metrem, tramvají nebo vlakem. Dokonce i autobusem už jsme dlouho nejeli. Co bydlíme na vesnici, odkud se cestuje na dlouhé lokte, dávám přednost autu.

A hned z metra je první dnešní zážitek. Přistupuje slepá slečna s bílou holí a dvěma krásnými psy. Jen co vystoupila slečna, přistupuje slepý muž. Jenže ten už nemá ani bílou hůl ani vodícího psa, takže si mi zdá tak trochu ztracený a bezradný. Do soupravy mu pomáhá evidentně cizí paní a nabízí mu, aby se posadil. Ale pán nechce. Nabízí, že ho dovede k tyči, aby se mohl držet, ale pán opět nechce, prý bude hned vystupovat. Tak tu stojí sám uprostřed vagónu. Když vystupujeme i my, vidím i tohoto pána, jak opatrně našlapuje a tápe kolem sebe. Nabízím pomoc a pán neodmítá. Vedu ho k jezdícím schodům. Jenže tady je kámen úrazu, protože za druhou ruku vedu syna, ale soustředěná jsem na slepého muže, abych ho nenavedla třeba do sloupu. Syn, protože nemá zkušenosti a neumí to, špatně nastupuje na schody a pozadu z nich padá dolů na mě za sebou a já bohužel padám rovněž a bohužel zrovna na slepého muže za mnou. A  teď se situace obrací, protože teď naopak on pomáhá nám. Naštěstí nás oba chytil tak, že jsme se nezřítili úplně. Takže jsme si vlastně pomohli navzájem.

Vrácení pomůcky opravdu trvalo jen pět minut. Zde na tomto místě i na tomto pracovišti jsem nedávno dělala odborný kurz, takže okolí znám a vím, kam jít na oběd. Dáme si mou oblíbenou „čínu“. Ale dělám zásadní chybu, že jsem si venku neprohlédla obrázky jídel. A to se můj nedávný kurz týkal alternativní komunikace a tím i vizualizace komunikace pomocí obrázků. Teď teprve chápu, k čemu je to dobré i zdravým lidem. Vybrala jsem si totiž kuře pěti vůní. Přinesli cosi nelibě vonícího. Mám ráda čínu i kvůli zelenině v ní. Toto jídlo zeleninu potkalo jen z rychlíku. Zastupuje ji pár nitek mrkve. A výraz „nitek“ přesně odpovídá. Krom toho je to pár kousků kuřecího masa, notně obaleného jakýmsi těstíčkem a osmažené. A smažené jsem už vůbec neměla v úmyslu obědvat. To jsem mohla jít rovnou do KFC. Taky je poblíž. Takže pochutnání se nekoná. Příště budu již poučená a tohle jídlo si nedám.

Ale venku je krásně. Nedám si kazit náladu a vyrážíme na procházku. Nemáme žádný konkrétní cíl, prostě se budeme jen tak procházet ulicemi sem a tam a kochat se okolními krásami. V Londýnské ulici zjišťuji, že tady je klinika kosmetické medicíny, kdybych se rozhodla přece jen se nechat zkrášlit. Možná bych měla, protože cestou potkávám maminku s malou vřískající holčičkou, která nechce jít dál. A maminka jí říká: „Pojď honem, nebo si tě ta paní odvede.“ Tak to už je se mnou špatné, když mnou straší malé holčičky.

U nás na vsi si stěžuji, že při vycházce nepotkáme ani človíčka. Tady v Praze se lidmi málem prodíráte, ale přesto si tu připadám ještě osamělejší. Na vsi, když někoho už potkám, tak se ten člověk na mě podívá, pozdraví a třeba i usměje. V Praze si mě krom křičící holčičky a její maminky nikdo ani nevšímá. Pro něco výhoda, pro něco zas ne. Pokud bych vážně toužila po společnosti lidí, s nimiž si můžu popovídat, Praha není zrovna nejvhodnější místo.

Nakonec na naší vycházce dorazíme až k nákupnímu centru v Edenu. Zpět jedeme tramvají, ať si syn dnes užije i tuhle jízdu. A krom toho, je to devět stanic zpět k metru, tak aby té chůze nebylo moc najednou. 

Celkově to však bylo příjemné odpoledne v rozkvetlé, vonící Praze.

Dnes má svátek Oto

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024