První máj už byl a mě Ondřej políbil

Tento článek, ač je to netradiční,( avšak u mě jste to již jednou zažili) bych chtěla někomu věnovat. Někomu, kdo pro můj život hodně znamená, kdo je v každé situaci semnou a kdo nezapomněl splnit tradici a dorazil na prvního máje, aby mě políbil pod rozkvetlým stromem. A vidíte, to jsem se bála, že budu nepolíbená a uschnu.

Ano, je to trochu zvláštní, píši o včerejšku, nikoli o zážitku z dneška, ale myslím, že to stojí za to.

Včera ještě kolem čtvrté hodiny odpolední jsem si myslela, že tradici nedodržím. Dal mi přece slib, že budeme na prvního máje spolu a teď to vypadá, že zůstanu sama a ke všemu uschnu. Jenže můj skvělý přítel Ondra prostě drží slovo a i přes pár dost trnitých překážek byl schopen dostat se sem do našeho krásného města Slaného.

V pět hodin odpoledne mi zapípala smska. Stálo v ní něco jako: ,,Pojď ven." Nevěřila jsem vlastním očím, tedy tušila jsem, že se bude opravdu snažit dostat se sem, ale trochu jsem pochybovala tom, že by to mohlo vyjít, protože nás od sebe dělí docela dálka. Jenže pak jsem otevřela dveře a tam stál on (mého srdce šampion) s květinou těch nejkrásnějších tulipánů, kterou jsem kdy viděla a hned mi dal tu nejsladší pusu.

Pak jsem šla na chvilinku ven, protože vzhledem k tomu, že jsem pár dní ležela v posteli a léčila se, už jsem potřebovala na vzduch. A musím říct že mi to velmi prospělo. Dostala jsem několik polibků pod několika rozkvetlými stromy, takže určitě neuschnu a mám zřejmě ještě rezervu i na pár dalších let.

Proto chci tento článek věnovat svému Ondrovi, který si možná ani neuvědomuje, co pro mě znamená. Chci mu tím vyslovit ohromné díky za včerejší nádherně prožitý půlden, za to, že drží slovo a plní sliby a taky za ty nádherné tulipány. Provoněly mi celý pokoj.

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%