Můj přítel?

Dnes byl jeden z hloupých dnů v mém životě. Nějak extra moc se v něm křičelo, nadávalo a ozývalo slov, že jsem příšerná. Ano pochopili jste to správně, nenadávala jsem, ale všichni kolem. Vlastně ani nevím proč.

Vždycky jsem si připadala osaměle. Čas doma jsem většinou trávila sama s křečkem, který stejně ve dne spí. Rodiče prostě musí chodit do práce, k tomu moje máma ještě studuje, a tak věčně nebývá doma. Proto mi vždy bylo smutno. Přála jsem si sourozence, nebo alespoň někoho, koho bych mohla hlídat, třeba pejska. Chtěla jsem zkrátka, aby se něco změnilo. Našla jsem si přítele. Vše začlo být krásné a já už jsem si nepřipadala tolik osamělá. Zaplnil některé chvíle mého života i když jich bylo a je minimum, protože nás dělí velká dálka. Byla to radost. Byla jsem pro něj střed pozornosti, alespoň se tak choval.

Od té doby, co jsme spolu už uplynul přesně rok a skoro devět měsíců. Zezačátku to opravdu vypadalo skvěle. Jeho rodina mě docela přijala (alespoň jsem si to myslela) a moji rodiče si ho zamilovali. Jenže štěstí je prostě pomíjivé a někdy musí skončit, aby mohlo začít znova od začátku.Netvrdím, že teď je to jiné, ale nějak se nám to všechno vytrácí. 

Stále jsem si připadala osamělejší, bylo mi víc a víc smutno a proč? Jeden důležitý, podotýkám, že velmi důležitý člen jeho rodiny, si mě asi neoblíbil tak, jak bych si přála. Jednoduše řečeno, s oblíbeností jsem u toho člena, na stupnici od nuly do deseti, nula. Nevím proč, nedokážu si to vysvětlit. A víte co? Od té doby si zase připadám sama. Náš kontakt se totiž zúžil, jednotýdenní vídání se nějak nedostačuje a jinak to asi prostě není možné, protože si to někdo nepřeje. Teď mi tu samotu vyplnilo moje malé štěněcí miminko a já si připadám, že ztrácím toho, koho mám tak ráda, do koho jsem zamilovaná a kdo pro mě hrozně znamená. Není to zvláštní?

Někdy je mi úzko a smutno, někdy si už vážně nevím rady a připadám si sama. Myslíte, že mi psí mazlíček pomůže? Nepomůže, jen se s takovým zvířátkem můžu mazlit, hrát si, ale nikdy mi neporadí, prostě jen vyplní tu samotu a zabaví mě, snad na dlouhé časy dopředu. A tak stejně zase příště zvolím papír a tužku, tyhle dvě věci volím vždy, když mi je nejhůř, protože v takových chvílích ze mě vyjdou ty nejkrásnější verše, ale proč? To už mi nikdo nevysvětlí.

Tak já jdu zase veršovat...

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%