Opravdu vznešený duch povětšuje i malého človíčka?

Spoustě lidem je vlastně úplně jedno kdo jste, co si myslíte, co děláte a další jiné věci. Smutek, radost nebo přetvářku na vás vždy pozná jen přítel. Když je vám do pláče, tak jste sami. Když potřebujete pomocnou ruku, jste také sami. Tak jak že si to máme vlastně pomáhat?

Vždy se mi líbila věta: ,,Vznešený duch povětšuje i malého človíčka."  Slovo povětšuje je poněkud zvláštní, ale přesto tak vystihující celou situaci. Kdo má vznešeného ducha, ten má i převahu. Jen si musíme připustit, že vznešený duch je právě ten v nás. 

Včera jsem psala, že na mě dnes jistě z obýváku někdo zařve: ,,Jsi líná a nic neděláš!" A stalo se. Jen v trochu hlučnějším provedení, než jsem očekávala. Kdybych přijímala sázky, brzy by ze mě byl boháč. I přesto ale cítím, že mám vznešeného ducha.

Většinou se na vše, co dělám rychle zapomene a věci se zaběhnou do starých kolejí. Nevím jestli je to věkem a zda si někteří z vás teď nemyslí něco ve stylu, že s pubescentními jedinci je to složité. Ale nemáme to my složité i s vámi? S rodiči? Prarodiči? A zajímá to vůbec někoho? Dneska jsem si dokázala že ne. Proto to sem píšu, abych některé donutila vybudovat si ten zájem.

Dnešek byl vůbec zvláštní. Dospělí vždy drží za jeden provaz a nevyslechnou nás. A když už nás chtějí vyslechnout, je mnohdy po problému a nemá cenu řešit minulost.

Ponaučení z dnešního dne? Dospěláci, copak jste už zapomněli, že jste prožívali to, co my? Asi ano. I my to nejspíš jednou zapomeneme a nebudeme chápat chování našich dětí. Zvláštní? Ne! Je to prostě jen věčný koloběh života. Tak mějme stále vznešeného ducha a získejme převahu.

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%