Červený kříž – nejen záchrana lidských životů…

Dnes jsem se společně s několika kamarádkami zúčastnila zdravotnické soutěže zde ve Slaném, konané Českým červeným křížem. Tuto akci jsem neprožívala poprvé, na několika podobných jsem již byla a na minulém ročníku této slánské jakbysmet.

Ráno jsme se sešli na in-line dráze, dostali pořadová čísla, ještě si něco zopakovali a pak už hurá do soutěžení. Z historie jsme si naštěstí vylosovali snad tu nejlehčí otázku, co může být a to založení Červeného kříže. Teorii, praxi, obvazovou techniku, přenášení a toto ostatní jsme snad zvládli vše bez problémů, akorát dopravní část nám dělala trošku potíže, ale to se ještě vyladí do příští středy. Odjíždíme totiž na okresní kolo do Kladna, které bude rozhodně tvrdší než to naše slánské.

Ale abych nepředbíhala – cesta k vítězství nebyla tak jednoduchá. Obešli jsme všechny stanoviště, já si šla už pak povídat se známými a byla jsem příjemně uvolněná, že už to máme za sebou, když v tom nás svolali, že máme ještě s jedním družstvem stejný počet bodů a bude tedy rozstřel. Čelo se mi zapotilo o to víc v okamžiku, kdy jsem zjistila, že rozstřelu se účastní pouze kapitáni družstev – kterým jsem snad už automaticky byla já – a tak na to tedy budu úplně sama. Odpovídala jsem podle svých nejlepších znalostí, pokoušela jsem se vzpomenout si na každou maličkost, jenže slečna se mnou soutěžící byla stejně dobrá. Rozhodla až mnohými opomíjená a opovrhovaná historie založení Červeného kříže, ze které jsem si pár dat mlhavě pamatovala.

A tak se tedy stalo, že se sto pěti body jsme se umístili na prvním místě. Celí šťastní jsme pak do školy nesli pohár (který byl velikostí spíše pohárek), šli se pochlubit třídním a odevzdat trofej panu řediteli. V kabinetu učitelky, která nás na soutěž doprovázela, jsme si pak snědli vyhraný dort, chvíli popovídali a pak už se rozutekli domů.

Tahle výhra není mou úplně první, už párkrát jsem se v takovýchto soutěžích umístila. Ale řekla bych, že tohle není o tom, zda jsme první nebo poslední. Tady jde hlavně o to, jak pak daný člověk zareaguje v praxi, když se doopravdy něco stane, jestli nezpanikaří a dokáže zachovat chladnou hlavu. To, že máte několik zlatých medailí, cen a umístění, vám ale nepomůže, když před sebou máte člověka, který je zraněný, možná umírá a vy jste zřejmě jeho poslední záchrana. Já se BOHUDÍK v této situaci neocitla a doufám, že ani neocitnu. Myslím, že bych daného člověka jakžtakž ošetřila, ale ty nervy, kdyby se to nepovedlo a on podlehl zranění i ne třeba mojí vinou, ale tím, že se prostě už nedalo nic dělat – asi bych si to vyčítala a probděla hodně nocí, i když bych věděla, že za to nemůžu…

Dnes má svátek Marek

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024