Jak to bylo dneska?

Vstávala jsem brzy, protože mě čekala návštěva lékaře, který mi měl zároveň oznámit i mé výsledky z nějakých vyšetření. K mé radosti jsem zdravá jako řípa a nehrozí u mě žádné šílené nemoci, snad. A jak už to bývá u lékaře čekáte celkem dlouho, takže vážně zábava.

N oběd jsem byla zvána již týden mým dědou a protože pršelo, zavolal mi, že pro mě přijede autem a někam si zajdeme. Nakonec to skončilo grilovaným kuřetem, salátem a fantou. Miluju fantu, i když je to stejný ,,tlamolep" jako coca-cola. Když jsem se s dědou najedla, šla jsem koupit pomeranče, banány a coca-colové mentosky pro svého marodícího kamaráda, kterému říkáme Dzik.

Dzik je zarytý sparťan a povídal mi, že zítra je rozhodující zápas a že na něj musí i přes svou nemoc. Pořádně jsem mu vynadala, zpucovala ho a řekla mu, že má ležet. Předala jsem mu vitaminy, mentosky a letěla jsem do města s myšlenkou, že si konečně koupím nějakou hezkou bundu. Měla jsem přeci narozeniny a dostala jsem nějaké ty peníze.

Bundu jsem si nakonec tedy opravdu koupila. Je moc hezká, fialová s kostičkami. Někdy se vám v ní třeba předvedu. Nebo se alespoň vyfotím, ale teď již nemám moc času.

Celé zbylé odpoledne tady byl totiž můj přítel, který mi přijel dodatečně pogratulovat k narozeninám. Dostala jsem krásné fialky, rámeček s naší fotkou, hrneček a knížku citátů o lásce. Odjel před chvílí a já se teď chystám s přáteli na večeři. Dám si asi své první legální pivo, ale přehánět to nehodlám, to není nic pro mě. Navíc, když bych to přehnala, mohlo by mi to třeba ,,přestat psát" a to nechci. Takže se jdu trošku zkrášlit, vymyslet si, co na sebe a zítra se na vás těším. Bude zase o čem psát, nebojte se a hlavně v neděli, protože zítra mě čeká oslava osmnáctin mého spolužáka. Už se moc těším.

S pozdravem a s přáním krásného večera Vaše Květa.

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%