Odtučňovací kůra

Dnes neprší, takže před devátou přijíždí táta a opět se bude pokračovat v práci. Ještěže jsem si dnešní oběd uvařila už včera. Dnes dopoledne bych na to neměla čas. Chceme natáhnout perlinkou místa, kde už jsme nalepili polystyren, abychom mohli rozebrat lešení a posunout ho na nové místo, dokud tu přes víkend máme další pomocníky.  

Navíc jsme se sousedkou dohodnuti, že se budou kopat základy budoucího společného plotu. Já zapojím přítele, ona zas syna.

Takže táta a já lezeme po lešení a natahujeme perlinku. Tedy lezu spíš já, protože samozřejmě za mistra je táta a já jsem za pomocníka. Takže po žebříku na střechu verandy, pak po dalším žebříku nahoru na lešení a za chvíli zase dolů pro něco a opět nahoru. To je tělocvik. Dokonce i sama rajblíkem natahuji lepidlo na perlinku a snažím se vše hezky uhladit. Jenže když to chci mít perfektní, tak se snažím ještě tohle opravit a tuhle něco uhladit, pak si do toho šáhnu moc a je to ještě horší než na začátku. Prostě nejlepší je udělat vše na první dobrou.

Můj přítel zatím začíná kopat základy. Tedy nejdříve vybourat ty původní ze staré zdi. Teprve někdy před polednem přijíždí sousedka, její syn ještě s jedním kamarádem a jdou mu pomoct. Ve třech jim jde práce pěkně od ruky. Navíc když i sousedčin syn přivezl bourací kladivo. Bohužel oba se tu zdrží pouhé tři hodinky a odjíždějí. Tak nevím, přijedou ještě? Jeli se jen naobědvat nebo co? Vždyť základy jsou vykopány pouze ze třetiny potřebné délky? Teprve sousedka mi objasňuje, že syn už má jinou práci a dnes už nepřijede, zítra taky nepřijede, ona zítra taky nemůže, z čehož plyne, že to uděláme buď my, nebo že zaplatíme zedníky.

My však nyní zapojíme ještě mého syna a rozebíráme a stavíme lešení. Potom odjíždí pro dnešek domů i můj táta, takže zbytek práce je už jen na mně a přítelovi. On rozbíjí bouracím kladivem starý beton a já zednickou lžící hezky vybírám všechnu tu suť a hlínu. A to je teprve ta správná odtučňovací kůra. Hezky v podřepu, ohnout se až 40 čísel pod terén, nabrat, narovnat, vyhodit do kolečka a znova. Naložila jsem takto asi 3 kolečka, tak doufám, že jsem tím rozpustila i nějaký ten tuk na svém těle. Když už na jiný tělocvik pro samou práci nemám čas. A chci přece zhubnout do plavek a do svatby!

Ještě musím vynést nahoru k lešení potřebné věci na zítra. Kýble, míchadlo, hladítka, polystyren a hlavně lepidlo. Je to 25 kilový pytel. Tak uvažuji, když pod ním funím do schodů (jdu vnitřkem domu, netahám to po žebříku), že by se klidně mohlo stát, že naopak jednou ztloustnu o těch 25 kilo a tuhle váhu budu muset tahat pořád. To je úděsný! Sice rozložené v celém těle to není tak znát, ale ty klouby musí naříkat! A co teprve ti lidé, co mají mnohem větší nadváhu než „jen“ 25 kilo? Bože, doufám, že takhle nikdy neztloustnu.

Teď ještě všechno uklidit, smýt ze sebe tu špínu a hurá zas vařit. Protože jestli zítra nebude pršet, opět budeme pokračovat. Takže zas nebudu mít čas na vaření.

Práce, samá práce. K tomu namáhavá práce. No není lepší být bohatý a na takovou práci si někoho najmout? Já bych taky chtěla být bohatá!!!!!!

Dnes má svátek Jaroslav

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.29%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.95%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3031