Návštěva mého života

Dnes jsem měla v plánu ráno odvézt staršího syna ke spoji do školy, pak nakoupit v městečku pečivo, nasnídat se a jet do Slaného do stavebnin, abych tam byla hned, jak otevřou a zpět zase dřív, než se vzbudí mladší syn. Jenže venku prší, takže jsem své plány trochu poopravila. Odvezu syna, nakoupím pečivo, nasnídám se a zalezu opět dospat noční práci. Do Slaného pojedeme až po obědě s mladším synem a když už tam budeme a venku je tak ošklivo, tak si dojdeme i zaplavat. V dešti stejně nemůžu natahovat perlinku.

Než se ale oba vyspíme počasí se vyjasní a je opět krásně. Znova však plány měnit nebudu. Nakoupit materiál prostě potřebuji.

V tom zvoní telefon. Je to můj bývalý přítel. Má životní láska. Rozešli jsme se už před spoustou let. Dnes už se kamarádíme, občas si zavoláme a čas od času se i navštívíme. Po období, kdy jsem byla zcela zoufalá a bez chutí žít či bez vidiny dalšího životního štěstí, jsem se nakonec přenesla přes to, že mě opustil s holkou s IQ tykve, jak říká jeho matka, avšak o 20 let mladší než jsem já. Jak se říká: „Kdo chce kam, pomozme mu tam“. Nebo: „Jak si kdo ustele, tak si také lehne“. A tento můj přítel je bohužel na nějaké stlaní moc líný či pohodlný, nechce se mu moc namáhat, o něco se starat či pečovat. A to ani o vlastní blaho. Ale když zavolá nějaký jeho známý, je ochotný kdykoli pomoci s čímkoli, co je v jeho silách. I mě ochotně pomohl, když jsem si v zimě prorazila kolo u auta, nebo když moje auto nabourali, tak mě 14 dní vozil s dětmi do školy a do práce a zas pro nás jezdil. I když už jsme spolu tehdy nežili.

Je však pravda, že už si to několikanásobně vybral. Když zazvoní telefon ve tři ráno, je to zaručeně on a potřebuje, abych pro něj někam dojela a vyzvedla ho. Určitě mu došel benzín, nemá peníze, je hladový, špinavý a nemá se jak dostat domů. A já, protože ho mám hluboko pod kůží a mám pro něj slabost, jedu. A když přijede na návštěvu, je to podobné. Nejdříve se dovolí, zda se může vykoupat, protože je celý od oleje, jak spravoval auto. Vykoupaný se zeptá, jestli nemám něco k jídlu, protože od včera nejedl. Když se pořádně nadlábne, tak spokojeně usne na gauči. A když pak odchází, tak ještě požádá o půjčku na benzín, kterou prý určitě hned po výplatě vrátí, ale já na 100% vím, že pokud mu nějaké peníze dám, tak už je nikdy neuvidím. A ve vynalézání důvodů, proč NUTNĚ potřebuje půjčit je opravdu machr. Bohužel ho takto znají už všichni jeho známí, protože s ním všichni mají stejnou zkušenost. Dluží všude, kam se podívá a nevrací.

Ani nevím, proč jsem ho tak strašně moc milovala. Ani proč mu stále pomáhám, když dobře vím, že se nezmění, že ta pomoc zase přijde vniveč. Vždy se pro něco nadchne, má spoustu plánů a předsevzetí, začne něco budovat, třeba si sežene byt a začne si ho zařizovat. Pak se však nepohodne buď v práci či s přáteli a na všechno se absolutně vykašle, vše opustí, vše nechá na místě a i bez toho pomyslného kufru jde o dům dál. Takto ode mě dostal do bytu nábytek (který jsem už nepotřebovala) i nádobí. Všechno pak v bytě nechal, byt opustil a začínal zase od nuly jinde. Neobtěžoval se stěhováním svých věcí.  

Za ty roky už ho znám. Když volá, vždycky něco potřebuje. Nechám ho vykoupat, nakrmím ho, ale tím už dnes má pomoc končí. Víc ode mě už očekávat nemůže. Mám pro něj pořád slabost a nedokážu ho nechat bez pomoci, ale zodpovědná přeci za něj nejsem. Musí se starat sám. O sebe, IQ tykve i o jejich syna, o sociálku, o svou psychicky nemocnou a čerstvě ovdovělou skorotchýni, o pochybné milence IQ tykve, o pasáky IQ tykve, o svou práci, o bydlení a o všechny své další maléry.

Co chtěl, to má. Mě nechtěl. Dnes už mě to nebolí. Už jsem se přes to přenesla. Ale ta slabost pro něj či soucit s ním, ve mně zůstane asi navždy.

Dnes má svátek Oto

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024