Opravdové přátelství přes dopisní papír

  Kdo z vás ještě používá poštu k posílání dopisů? Kdo každý týden, nebo aspoň jednou za měsíc dojde k té oranžovomodré schránce na dopisy? Nikdo? To je mi líto. Proč dopisy už nefrčí? Proč žijeme v moderní době, kterou ovládl vysokorychlostní internet a mobil? Nebyly náhodou dopisy osobnější?

Jsem hrdá na to, že můžu říct, že stále podporuji poštu a dávám přednost dopisům. V březnu to bude sedm let co si dopisuji s jednou slečnou z Teplic nad Metují. I když máme obě internet a vyměnily jsme si emailové adresy, ICQ a všechno co se týká moderní doby, tak si pořád dopisujeme. Ale ne tak jako ostatní, že vyťukají pár písmenek do klávesnice, zeptají se, jak jde život a tím rozhovor končí. My musíme vzít do ruky nějakou psací věc, proč píši psací věc? Protože jsme si psaly už čímkoliv. Od obyčejné tužky přes propisku k voskovkám. Poté vložit do obálky, nalepit známku a štrádovat si to do schránky. Poté čekáme pár dní na odpověď. Je to takové hezčí a jste plní očekávání kdy vám přijde odpověď.

Seznámily jsme se přes jeden dětský časopis, Lenka si podala inzerát, že by si chtěla s někým dopisovat. Zkusila jsem štěstí a odepsala jsem jí. Jsem tak šťastná, že jsem to udělala. Tohle náhodou nebyl další faux pas (špatný krok) v mém životě. I když si píšeme hrozně dlouho, tak jsme se nikdy neviděly, proto je pro mě Lenka pořád cizinkou. Pokaždé se domluvíme a pak nám do toho něco vleze. Nedávno jsem pročítala první dopisy, které jsem od ní dostala. Popisovala mi, jak jí její o tři roky mladší bratr Petr zlobí autíčkama a že jí počmáral všechny dopisní papíry. Někdy si říkám, že to ani není možné, aby takové přátelství vydrželo, ale opak je pravdou.

Když jsem počítala kolik dopisů jsme si už poslaly, tak jsem nevěřila svým očím. Myslela jsem, že moje matematické schopnosti zase zapracovaly a já si vymyslela nějaké bludné číslo. Takže jsem dopisy přepočítala a zjistila jsem, že tak hloupá zase nebudu. Bylo jich přes dvě stovky plus pohledy k svátkům a narozeninám, někdy i k Velikonocům, poté jsem objevila i dárky k Vánocům, samolepky, obrázky a fotky.

Lenka je pro mě nejvěrnější kamarádkou, které můžu napsat úplně všechno a vím, že mi pokaždé poradí, protože mě už zná jako své staré boty. Když se nad tím zamyslím, tak ji mám jako deníček. I když naše dopisování není tak časté jako kdysi, tím myslím dva až tři dopisy za týden, tak jsme pořád ve spojení. A je jedno jestli mi dopis přijde jednou, nebo dvakrát za měsíc. Hlavní je, že přijde.

Dnes má svátek Jaroslav

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.29%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.95%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3031