Stará metafora se jménem srdce

Pojďme trošku zauvažovat o další středovém místě našeho života. Pojďme přemýšlet o srdci...
Buch, buch, buší nám to v hrudi. Hlásí se to, říká to, "jsem tady, tluču. A ty žiješ." A když se odmlčí je to zvláštní pocit. Jako když se zazátkuje láhev. Ruka hned bloudí na levé místo v hrudi a tělo se ohýbá v zádech. Když to trvá jenom o chvilku déle, už jste na zemi. A nebo to jenom zase naskočí a jde to dál. Celé vám to vyrazí vzduch z plic jedním rázem. Hrozně se leknete. A zabolí to.
Tahle pumpa krve ale přeci není strůjce citů. Je to stará metafora, používaná z důvodu, jež můžeme jenom hádat. Nejspíš se přikloníme k myšlence, že je to strůjce a okolnost života. A život a láska... však víte...
Ve spoustě záležitostí bychom měli pro štěstí používat  "srdce". Tu nerozumnou část naší mysli, popírající, že pudy sebezáchovy i jiné instinkty platí bez pardonu. Tu nerozumnou část, jež je krocena tou rozumnou částí. Alespoň trošku. Tohle "srdce" nám říká, co chceme. Ať už pro sebe nebo pro ostatní. Je to možná zvláštní šestý smysl, jež nám pomáhá ostatním rozumnět, pokud chceme. Nejdříve řekne, po čem toužíme. Štěstí pro sebe i jiné, osobu ve své blízkosti, nebo třeba jenom věc. Potom nám, ne vždy správně, našeptává cestu, jak to získat. A tehdy už často nastupuje rozum a "krotí nás". Ale nemyslí to špatně. Vedení srdcem to mají příliš těžké. A rozum pro nás chce vždy to nejlepší. Chce, abychom měli ten nejlepší pocit, bez ohledu na okolí, často. Ať už jsme werichovští blbci, nebo jenom obyčejní blázínci, lidé, jdoucí s davem, či snad intelektuálové a jim podobní. A mnoho jiných.
Ať už jsme tací, či onací, dobří lidé, nebo špatní, vidoucí, či slepí, všichni vidíme svět. Ne všichni se umíme smát, ne všichni umíme plakat, ne všichni umíme dělat to, co je všeobecně považováno za správné. Ne všichni o tom umíme přemýšlet. Nemluvím ke všem. Mluvím k těm, kteří možná pochopí. Alespoň trošku.
Další metaforou srdce je jeho krvácení. Jak moc to bolí, když se ten cit zlomí? Jak moc zlé, je to, když to, co nás téměř udržuje při životě dostane ránu, po které ta krev, co v nás vyvolává to euforické štěstí vytéká do ztracena? A kdo jí posbírá..? Bolest, bolest, bolest... Všude kolem.
Říká to spousta lidí, protože je to pravda. Je pravda, že by jste měli sem tam naslouchat této části vaší mysli. Otevřít oči. Milovat. Ano, bolí to a bojíme se toho. Ale jaký je svět bez toho? Bolestivý ještě více, jenom to kvůli tvrdohlavosti nevnímáme. Tak... otevřme oči svojí mysli. A milujme...

Dnes má svátek Jaroslav

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.31%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.95%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3027