• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Jaroslav Vrchlický prožil ranné dětství ve Slaném

Jaroslav Vrchlický v kresbě Maxe Švabinského.

Slánský dům čp.96 na nároží ulice Husovy a Soukenické zdobí pamětní deska, která oznamuje, že zde prožil první léta svého dětství velký český básník a dramatik Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Frída.

Skutečností je, že si od roku 1854 pronajali manželé Frídovi z Loun v tomto domě, který patřil Josefu Hlaváčkovi, byt a kupecký krám. Při postupném stěhování do Slaného se jim 17. února 1853 v zájezdním hostinci v Chlumčanech narodil syn Emil. V roce 1862 začal devítiletý Emil Frída studovat na slánském piaristickém gymnáziu a v primě byl spolužákem Václava Beneše (Třebízského). Po Třebízského smrti, už jako Jaroslav Vrchlický, věnoval Frída svému bývalému spolužáku hezkou vzpomínku, která zároveň asi jako jediná, připomíná jeho dětský pobyt ve Slaném.

„Poprvé setkal jsem se s Benešem v lavicích nižšího gymnasia ve Slaném u otců piaristů v roce 1862/63. Byli jsme oba primáni a jako ve snu se pamatuji na Beneše. Byl malý, zavalitý hoch, dobrácké tváře a nesmírně krásných modrých očí, jemný v chování, bodrý a prostosrdečný. Nosíval zpravidla kalhoty do vysokých bot, přes rameno pak velkou koženou tašku, ve které měl knihy a svačinu, jež dle všeho byla i obědem: krajíce černého chleba s jamkou uprostřed, kde měl uschovanou pomazánku nebo sýr. Vím, že my městské děti jsme se závistí pohlížely na mystéria jeho kožené tašky. Přes oběd býval Beneš v koleji; byl přespolní a chodil domů teprve až po odpoledním vyučování. Tu obyčejně jsme chodívali spolu, neboť já bydlel v ulici, kudy Beneš vycházel z města a tak jsem v jeho společnosti chodíval až k našemu krámu. Pamatuji se dobře, jak v zimních krátkých odpolednách bylo mi podivno kolem srdce, když já byl již doma a on teprve takřka na začátku své daleké cesty. Jednou byla sněhová prášenice tak veliká, že jsem jej chtěl pozdržeti u nás – ale sotva vánice ulevila, dal se na cestu zavátou silnicí. Patrně se bál, aby doma o něj starost neměli…“ (J. Pešek, V. Beneš Třebízský)

 Školní rok 1862 – 63 byl ale posledním rokem pobytu Emila Frídy ve Slaném. Po ukončení prvního ročníku se rodina odstěhovala do Prahy, kde Frída také gymnázium dokončil.

O jeho dalším životě a rozsáhlém díle bylo napsáno mnoho. Pro naši stručnou informaci jsem vybral stať z Kalendáře historického národa Českého (1940), kde je o Vrchlickém napsáno s citem a pro pochopení širokým lidovým vrstvám: „Po studiích gymnasiálních a filosofických prožil Frída rok v Itálii jako vychovatel, potom byl tajemníkem české techniky a proslaven dílem svým obdržel doktorát filosofie a po něm řádnou profesuru na české Karlově universitě. Umělecký zjev Jaroslava Vrchlického je něčím zcela ojedinělým v dějinách české literatury. Nesmírná kvantita jeho práce je předstižena ještě větší kvalitou. 85 svazků jeho spisů básnických je jediným velkolepým činem tvůrčím. Od lyrické knihy Z hlubin (1875) vzlétá duch Vrchlického fénixem k metám zářivých Eklog a písní, po tragickém zlomu Oken v bouři přetavuje Vrchlický píseň bolesti individuální v mohutný hymnus života a utrpení vesmírného. Knihy Duch a svět, Votivní desky a jiné, jsou veledíla, z nichž každé by postačilo slávě skvělého básníka; eposy Bar Kochba, Píseň o Vinetě lze přirovnati k předním dílům světových klasiků, jako se Twardowski blíží Goethovu Faustu a Hilarion předstihuje vrcholnou knihu Flaubertovu. Mohutný cyklus Mythů (od r. 1879) zahájený bytostně českou Legendou o sv.Prokopu, rozvíjí se ve vidinách Selských balad, Starých pověstí, Bohů a lidí i Episod. Poslední léta tvůrčí epochy Vrchlického jsou znamenána návratem k lyrice. Od Brevíře moderního člověka se vrací Vrchlický k intimním tónům Posledních sonetů samotáře, po Žamberských zvonech (1901) přichází k Skrytým zdrojům (1908) a po Zavátých stezkách jde vstříc bolestné předtuše knihy poslední, Meče Damoklova. Mohutný živel epický se snoubí v duši básníkově s lyrismem nikdy neutuchajícím, duchovní síla tvůrcova se přetvořuje v mnoha obměnách, krystalisuje vždy v nových tvarech a v celém díle básnickém hřmí veliký rytmus symfonie hlasů všeho lidstva. 

Dramatické dílo Vrchlického vzniká jakoby na okraji knih ostatních; z několika desítek dramat jmenujme alespoň trilogii Hippodamie, zhudebněnou Fibichem ve scénickém melodramatu a nejúspěšnější Noc na Karlštejně (1884), jasný obraz doby Karlovy. Próza Vrchlického je představována dvěma knihami Barevných střepů, románem Loutky a množstvím literárně historických studií základního významu. Velkolepé je jeho dílo překladatelské. Dantovu Božskou komedii i jeho Nový život, Goethova Fausta, poesii Victora Huga, klasické knihy Ariostovy i Camoesovy podal nám Vrchlický ve znění dokonalém, které neustupuje originálům. S pomocí filologů zpřístupnil nám poesii čínskou, perskou i maďarskou a sám přebásnil díla moderních Angličanů, Francouzů, Italů i Němců s vrcholným porozuměním podstatě projevu básnického. Vrchlický otevřel nové světy naší poesii, uvedl světová měřítka do českého mikrokosmu a český verš přivedl k výšinám formální dokonalosti. Nesmírné jeho dílo není dodnes zváženo a po zásluze oceněno, rozměrnost jeho zabraňovala dosud úplnému pochopení, avšak velikost činu básnického, hlubiny utrpení lidského i poznání básnického přibližují Vrchlického všem… Jaroslav Vrchlický zemřel po dlouhém utrpení 9. září 1912 v Domažlicích.“

Na město svého dětství Vrchlický nezapomněl a když byl roku 1880 vyzván redakcí Pamětního listu Slanska a okolí SVITY, vydávaného ve prospěch postavení budovy divadla o příspěvek, zaslal pro SVITY rozsáhlou rekovnou báseň Trut z Libušina soudu.

A také slánští ochotníci i když ne příliš často studovali a hráli Vrchlického hry. Prvním známým nastudováním byla Rabínská moudrost sehraná tzv. “starou gardou“ za režie Ferdinanda Friče v roce 1886. O rok později byla stejným souborem provedena také Vrchlického hra Exulanti. Dne 9. října 1892 sehráli ochotníci jednoaktové drama Nad propastí a stejný kus hráli také 27. září 1896. Vrchlického Drahomíru hrála ve Slaném 15. dubna 1900 Divadelní společnost Antoše J. Frýdy a slánští ochotníci uvedli v 15. října téhož roku Aboutovu komedii Vrah ve Vrchlického překladu. Při oslavě Vrchlického padesátin, 23. února 1903, hrála ve Slaném Rabínskou moudrost společnost Elišky Zöllnerové s paní Terezií Brzkovou.

Významným rokem ve vzájemných vztazích mezi Vrchlickým a Slaným se stal rok 1908. U příležitosti oslav 250.výročí slánského gymnázia, konaných 27. června 1908 napsal Jaroslav Vrchlický Slavnostní proslov (Prolog), který při zahájení slavností přednesl právník J.Rossi ze Smečna. V rámci oslav sehráli slánští ochotníci také Vrchlického jednoaktovku Nad propastí, které byl slovutný autor osobně přítomen. To je jediná zpráva o druhém pobytu Jaroslava Vrchlického ve Slaném.

U příležitosti oslav 70. narozenin Elišky Krásnohorské sehráli slánští ochotníci dne 26. 12. 1917 Vrchlického jednoaktovou veselohru K životu.

O nějaké místní společenské  reakci na básníkovo úmrtí v roce 1912 nemáme žádné zprávy, až o deset let později, 22. 10. 1922, sehrál ve Slaném Spolek akademiků k uctění jeho památky jednoaktovou veselohru Pomsta Catullova a 4. března 1923 vidělo slánské publikum Rabínskou moudrost v podání místních ochotníků. Vrchlického nejznámější komedii Noc na Karlštejně předvedli slánští ochotníci teprve 7. a 9. března 1930 u příležitosti slavnostního večera k 80.narozeninám presidenta republiky.

Až pětadvacáté výročí básníkova úmrtí oslavilo naše město víc jak důstojně. Kronika uvádí že „2. a 3. října 1937 byly v Slaném konány péčí Místní osvětové komise oslavy básníka Jaroslava Vrchlického. V sobotu večer v divadle promluvil o mistru a jeho díle ředitel státního reálného gymnasia p. Dr. Bohumil Zelenka, zazpíval Dalibor a studenti, recitovány básně, zpívány písně na básníkův text a přednesen melodram. Na ukončení večera sehráli ochotníci šest výstupů ze Smíru Tantalova.

Slavnostní odhalení pamětní desky na domě čp.96 v nároží ulice Soukenické bylo provedeno v neděli dopoledne. Nejprve hrány fanfáry, zpíval Dalibor, slavnost zahájil předseda Místní osvětové komise p. Alois Věchet. Hlavním řečníkem byl p. vrchní magistrální rada JUDr. a MUDr. Vladimír Frída a při závěru jeho řeči byla deska odhalena. Je z černého švédského mramoru a nese nápis: „Za trochu lásky šel bych světa kraj…“ Jaroslav Vrchlický prožil v tomto domě své dětství 1854 – 1857. Následovala recitace a předání desky p. Aloisem Věchetem v ochranu města. Jemu odpověděl starosta města p. Karel Vetter a státní hymnou ukončena krásná slavnost.“ V listopadu téhož roku uvedli ve Slaném s nevelkým úspěchem Noc na Karlštejně také ochotníci tehdy nové Slánské scény.

Předposlední dramatický počin z Vrchlického díla, aktovku V sudu Diogenově, sehráli sextáni slánského gymnázia ve školním roce 1943-44. Zatím poslední ochotnickou hrou zůstává Dobnerova parafráze Noc lásky na Karlštejně, premiérovaná 30. prosince 2003.

Tolik stručně o Emilu Frídovi – Jaroslavu Vrchlickém u příležitosti 70.výročí odhalení pamětní desky na domě čp. 96 ve Slaném. O druhém synu manželů Frídových, Bedřichovi, pamětní deska mlčí. I přes to, že se svým dílem také výrazně zapsal do české kulturní historie, a i přes to, že se v tomto domě narodil. Zůstal ve stínu svého velkého bratra, přehlédnutý a zapomenutý.

Libor Dobner
09. 10. 2007, 13:28

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.