Kliknte zde
Dobrý den, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je sobota 28. května 2022 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Ze vzpomínek slánských gymnasistů

Kliknutím zvětšit
Staré slánské gymnázium bylo v době piaristů o patro nižší.

Jednu z nejstarších vzpomínek na slánské piaristické gymnázium a na poměry v něm zachoval pro budoucnost Mikuláš Adaukt Voigt, český buditel, ve své době zvaný otcem české numismatiky. Narodil se 14.ledna 1733 v Horním Litvínově a jako osmiletý přišel na studie do Slaného. Na seznamu absolventů ho ale nenajdeme, protože školu dokončil v Chomutově. Liší se i informace o jeho profesorském pobytu ve Slaném. Jubilejní památník uvádí rok 1753, on sám píše o letech 1767 – 69. Mikuláš Voigt zemřel 18.října 1787 v Mikulově. Vraťme se nyní v jeho vzpomínkách o 267 let zpět do slavné historie slánského gymnázia…

„Otec můj byl v Horním Litvínově dělníkem v továrně na sukno. Jako hoch naučil jsem se doma čísti, psáti a počítati a moje tužba nesla se k tomu, abych se dostal na školy latinské. Otec dlouho váhal dáti mne na studie, ale konečně přece se rozhodl. Ale kam? Do Mostu, do Chomutova nebo do Slaného? Školní rok začínal o Všecky svaté a bylo to teprve den před tímto svátkem roku 1741, když mi řekl: „Připrav se, zítra odjedeme k piaristům do Slaného.“

Na Všecky svaté jsme jeli. Branou lounskou prošedše, dostali jsme se krátkou ulicí na náměstí, kde hned na protější straně vítala mne kolej piaristská. Přes náměstí vedl mne otec do koleje k rektoru Justinovi. Stařeček se na nás podíval, promluvil několik slov s otcem a odkázal nás na prefekta - patera Gualtera.

Šli jsme k prefektovi. Byl to muž asi padesátiletý a jak jsem se později dozvěděl, rodák slanský. Pravým jménem slul Matěj Malina. Když od otce uslyšel, co si přejeme, obrátil se na mne s otázkou, umím-li trochu latinsky. Nerad, ale přece musel jsem pověděti pravdu, že neumím. Začervenal jsem se a zdálo se mi, že prefekt si mne prohlíží, jako by chtěl říci: „Jak se odvažuješ k nám, neuměje ani trochu latinsky?“ Avšak obrátil se ihned k otci a řekl mu, že mohu býti přijat pouze do přípravky. Otec byl srozuměn a tak jsem se stal, odbyv zkoušku z katechismu, biblické dějepravy, ze čtení, psaní a počtů, přípravkářem, čili parvista minor.

Když otec ubíral se ze Slaného domů, vyprovázel jsem ho a za městem, kde jsme se měli rozejíti, bylo mi najednou tak teskno, že mi vytryskly z očí slzy. Otec, spatřiv to, tázal se mne, chci-li jeti domů s ním? Když jsem rozhodně odepřel, řekl mi, že budoucnost všechna záleží na mně a políbiv mne, rozloučil se se mnou.

Byl jsem tedy v Slaném na školách latinských a měl jsem již jako osmiletý hoch dokázati, co dovedu. Umínil jsem si, že naději otcovu žádným způsobem nezklamu.

Bylo v kapli kolejní slavné Veni sancte a po něm měl prefekt Malina ke všem studentům škol latinských řeč, jíž ovšem, neuměje latinsky, ani trochu jsem nerozuměl. Dověděl jsem se později, že probíral téma náboženské.

Bylo nám nařízeno, abychom vstávali ráno o šesté hodině. V sedm hodin zazněl s koleje zvonek na znamení, že máme se připravovati do školy a již před osmou zazněl podruhé a v tu dobu museli jsme již býti ve škole shromáždění.

Dozorci, kteří byli před třídami, nás urovnali. Přišel jsem do místnosti, ve které měly býti vyučovány tři první třídy, totiž přípravkáři, parvisté a principisté.

Principisté byli hoši patnáctiletí. Jeden z nich byl osmnáctiletý. Byl mezi nimi také šlechtic František Kager ze Štampachu. Bylo jich všech 22 a pamatuji se velmi dobře na Slanské, s nimiž jsem se později stýkal častěji. Byli to Antonín Daniel, Antonín Hauska, František Lidický, František Svoboda, Jan Kuntr, Jan Poli, Martin Pyšný a Václav Vokoun.

Také v druhém oddělení, v parvě, bylo 22 chlapců, mezi nimiž ze Slaného Antonín Král, Antonín Procházka, Antonín Kuntr, František Hauska, František Kytka, Jan Kalfus, Jan Hořejší, Jan Žemlička, Josef Figar, Ignác Rerych, Pavel Hádek a Václav Kyncl.

Konečně byli přípravkáři, ku kterým jsem byl zařaděn i já. To byli tedy vlastní moji spolužáci. Bylo nás 19. Všichni byli starší, čítajíce 11-13 let, byl jsem ze všech nejmladším. Nejvíce seznámil jsem se se Slanskými. Byli to: Antonín Brodský, Antonín Prügel, František Kynský, František Pagán, Josef Schmidt, Josef Ehrlich, Vavřinec Figar, Matěj Lopata, Martin Jelínek a Tadeáš Kyncl. Nejmilejšími se mi později stali Antonín Brodský a Antonín Prügel.

Bylo nás tedy v jedné školní místnosti 63 ve třech různých odděleních. Dvě oddělení po 22 a jedno po 19. Když nás dozorci urovnali do oddělení, vstoupil v 8 hodin do třídy pater Stanislav. Začaly modlitby před vyučováním: Veni sancte Spiritus (přijď sv.Duše), Pater noster (otče náš), Ave Maria (zdrávas Maria), Credo (věřím) a Decalogus (desatero). Po modlitbách uložil pater Stanislav nám přípravkářům písemný úkol z počtů, parvistům latinské cvičení slohové a začal vykládati principistům o supinech. Když byl s výkladem hotov, uložil úkol principistům a vykládal zase parvistům. Pak i těm uloživ úkol, začal vykládati nám. To trvalo hodinu a po hodině byla přestávka půlhodinová.

Druhá hodina dopolední začala zase modlitbami: Maria, mater gratiae (Marie, matko milosti) a Ave Maria (zdrávas Maria). Pak principisté zase psali, parvisté učili se na paměť a nám pater Stanislav vykládal počátky latiny. Následoval výklad náboženský pro všechna tři oddělení a skončila druhá hodina dopolední. Modlili jsme se Ave Maria, mater gratiae, Angele Dei, Tu autem domine, Agimus tibi gratias, Benedicamus, Fidelium a Sub tuum praesidium. Když skončilo dopolední vyučování byli jsme vedeni do kaple na mši. Po mši byli jsme rozpuštěni.

Odpoledne v jednu hodinu ohlašoval kolejní zvonek zase přípravu do školy. Když jsme se sešli, chodili ustanovení dozorci po třídě, zkoušeli lekce, prohlíželi práce v sešitech, poznamenávali chyby, špatné úlohy a nepořádky. Před druhou zazněl zvonek kolejní znova na znamení, že nastane vyučování odpolední. Vyučování odpolední trvalo jako ranní dvě hodiny s přestávkou půlhodinovou. Vešel Pater Stanislav, pomodlili jsme se tytéž modlitby jako ráno a dozorci odevzdali pateru Stanislavovi úlohy i podávali zprávu o našem chování. Vyučování dělo se týmž způsobem jako ráno. Uzavřeno bylo týmiž modlitbami a ve 4 hodiny vedeni jsme byli opět do kaple, kde byla litanie k panně Marii.

Tak bylo i den druhý a třetí atd. Teprve na konci týdne, v sobotu, opakovali jsme všechno, co jsme za týden probrali a úlohy byly předloženy prefektovi. Prefekt je prohlédl, prozkoumal a výsledek nám sdělil.

To se dělo každou sobotu. Den opakoval se stejně za dnem a týden za týdnem, čas ubíhal až do svátků vánočních. O vánocích rozšířila se mezi námi zpráva, že císařovně naší Marii Terezii odňal bavorský vévoda Karel Albrecht Čechy a že dal se korunovati za českého krále. Litovali jsme nešťastnou císařovnu a radost naše byla veliká, když po vánocích jsme slyšeli, že Bavoři i Francouzi vyhnáni byli nejen z Prahy, ale z celých Čech a že bude v Praze korunována nyní císařovna sama.

Hlavní zkoušky pololetní byly o velikonocích před prefektem a rektorem. Těšil jsem se na ně, poněvadž pater Stanislav, ač jsem byl nejmladší, vždy mne chválil. A skutečně postoupilo nás o velikonocích z přípravky šest do parvy. Byli to Antonín Brodský, Antonín Prügel, František Pagán, Josef Ehrlich, Matěj Lopata a já. Tak stal jsem se za půl leta parvista minor.

I v druhém pololetí šlo vše jako v prvním, jen že jsme vstávali ráno v 5 hodin. Byl jsem téměř každý den v polích za městem a čas mi ubíhal veseleji. Bylo veselo nejen v přírodě, ale i ve škole. Nastaly totiž poetické průvody křížových dnů a příprava na slavnostní školní akademii ku konci roku. Rozdány byly úlohy k divadlu, rozdány básně a dialogy k deklamacím. Nejvíce a největší úlohy byly ovšem v rukou rhetorů a poetů. Ku konci května překvapila nás visitace: přijel provinciál a prohlížel všechny třídy. U nás přivítal ho František Lidický latinskou básní, kterou složil pater Stanislav. Tak dělo se i v jiných třídách. Pak zkoušel sám, tu chválil, tu haněl. Dal si předložit všechny učebnice, všechny sešity a zase odjel. Jmenoval se Silverius, čili vlastně Silvestr Seyer.

Ku konci školního roku začaly zase zkoušky před prefektem a rektorem. Pater Stanislav odevzdal prefektovi všechny známky. Byl jsem navržen zase na postoupenou do principie. Můžete si pomysliti moji radost. Až se vrátím po prázdninách, budu principistou!

Byla slavnostní akademie v sále. Dostavili se k ní děkan Antonín Lysý, guardián s františkány, vrchnostenští úředníci Ant.M.Březovský a Jiří Reinisch, hejtman kraje rakovnického Antonín Bydžovský, primator David Danielis, konšelé V.Paleček, J.Radnický, V.Zelený, Fr.Küncl a jiní. Každý z nich uvítán byl básní, složenou od profesorů, k jejich poctě, kterou přednášel některý student. Po skončené akademii i divadle měl rektor Justin a prefekt Malina řeč, načež byli předčítáni žáci s vyznamenáním. Tím slavnost skončena.

Na prázdniny puštěni byli nejprve rhétoři, dne 10.září, poetové 12.září, syntaxisté 14.září, grammatikové 16.září, principisté 18.září a konečně 20.září i my.

Podobně vystudoval jsem roku 1742 principii, r.1743 grammatiku, 1744 syntaxi v Slaném a vyučoval mne po všechnu dobu pater Stanislav, jenž postupoval s námi a jehož miláčkem jsem se stal. Do poesie a rhetoriky dal mne však otec do Chomutova, načež jsem studoval filosofii v Litomyšli. Ideálem mým zůstal stále pater Stanislav a když roku 1746 v Litomyšli zemřel, umínil jsem si nahradit ztrátu jeho řádu tím, že roku následujícího stanu se piaristou sám. Roku 1758 byl jsem vysvěcen na kněze. Do Slaného, kde jsem se přiučil češtině, dostal jsem se pak jako piarista do koleje ještě v létech 1767-69 jako P.Adauctus a S.Germano.“

Libor Dobner
17. 06. 2008, 14:38


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  4 b. = dobrý  3 b. = ujde  2 b. = nic moc  1 b. = slabý

Počet hlasujících: 2. Čtenáři celkem udělili: 5 bodů. Průměrný počet bodů: 2.5

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

Dnes má svátek Vilém
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

44.22%

Spíše ano
graf

17.49%

Spíše ne
graf

14.53%

V žádném případě
graf

23.76%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 2395
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát