Tanec motýlů...

Byla to láska na první pohled a to i přesto, že mi jako malému capartovi byly teprve tři roky.

Na nohou jsem se sotva udržela, ale nekonečné otočky a hopsání, jsem prováděla neúnavně dál ve snaze napodobit ty v televizi. S tím rozdílem, že já byla doma v obýváku.

Vždyť to přeci nemůže být tak těžké!

Vypadá to tak lehce, jako let motýlů. Půvabný tanec zakončený posledním mávnutím třpytivých křídel. Motýl dotančil, doznívá hudba.

Náhlé ticho vystřídal potlesk diváků. Ale ten už motýl neslyší...Ne, nezemřel. Jen se přeměnil zpět na člověka. Uklání se, děkuje, nazuje si chrániče a odchází...

Těžko uvěřitelné, že měl při svém motýlím tanci na nohou ne boty, nebo cvičky, ale brusle. Že zářící křídla nebyla křídla, ale ozdobené cípy šatů.

A přitom všechno bylo skutečné.

Občas mi připadá, že jsem se s bruslemi na nohou snad už narodila. Krasobruslení se stalo mým denním chlebem, mou závislostí, mou největší láskou. Tomuto sportu jsem obětovala nejen čas a peníze, ale i obrovskou část svého já. Stalo se mou součástí.

Jako velice talentované dítě jsem se již brzy začala na ledě pohybovat jistě a samozřejmě. Mého talentu si všimli i vysoce kvalifikovaní trenéři, kterých jsem za celou tu dlouhou dobu vystřídala velice mnoho. Prosadila jsem se mezi "vysokou šlechtou" a nebyl žádný krasobruslař, kdo by neznal mé jméno. Soupeřky jsem nechávala daleko za mnou. V kategorii i s o dva roky staršími děvčaty jsem se vyšplhala až na šestou v republice. Všichni viděli mou budoucnost v růžových barvách minimálně na Mistrovství Evropy.

Jenže za každým vrcholem přichází pád a stejně tak tomu bylo i u mě. Přestup na víceletý gympl, puberta, to vše se mnou mlátilo a já začala tréninky flákat, nebo na ně nechodit vůbec. Krize. Přestala jsem jezdit na soustředění do Prahy a do Ostravy, svět krasobruslení mne přestal zajímat. Už jsem nechtěla ten stres, vysílení, napjetí, tlak, kdy všichni čekají až uděláš chybu. Ano, chtěla jsem bruslit, ale ne za účelem úspěchu. Chtěla jsem bruslit jen pro své potěšení, jen pro sebe.

Přestala jsem se objevovat na závodech. Přestala jsem postupovat dál. Dvakrát jsem přestoupila z jednoho oddílu do druhého. Přešla jsem k jiné trenérce, která se stala jednou z mých nejlepších přátel.

Po špičkách jsem se vytratila z krasobruslařského „šoubyznysu“.

Ale bruslit jsem nepřestala. Naopak. Teď už se nebojím, že za každý pád dostanu vynadáno, nebo že za nesplněný počet otáček v piruetě dostanu trest.

Poslední dobou se občas vyskytnu na nějakých závodech, ale spíše jen pro zábavu, nebo proto, že mám v tomhle světě také mnoho skvělých přátel, se kterými se setkávám právě na závodech.

Také jsem začala trénovat malé krasobruslaře. Mým snem je stát se skvělou trenérkou. A já doufám, že se mi můj sen vyplní.

Každý přeci časem může na ledě tančit jako motýl..!

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%