Jízda na kole? Za trest!

Od malička mi rodiče kupovali kola, ale nebylo to nic platné.V okamžiku, kdy taťka zkusil odmontovat přídavná kolečka, přestalo mě kolo zajímat.

 

Kolu jsem prostě nevěřila, bylo nestabilní a já z něho měla nepochopitelný strach. Ne, že bych kus neujela, ale jak za mnou bylo auto, nebo jsem měla ukázat rukou změnu směru, nastával problém. Samozřejmě, že i alergie konala své a po dvou minutách bych potřebovala přídavný vozík na kapesníky.

 

Jednou sestra plánovala víkendový výlet na kolech a já jen smutně přihlížela.

„Nechápu  proč zrovna já mám takový strach z kola ?“ Nevlastní sestra se trochu vyčítavě koukla po mé mámě a pak začala vyprávět.

 

„No, to takhle jednou tvoje máma přijela za mou mámou a povídání na zahradě si zpestřily lahvinkou vína. Po chvíli se u nás zastavila teta s košíkem plným hub a hlásila, jak pěkně rostou. Obě mámy, vášnivé houbařky, zbystřily a dostaly „geniální„ nápad. Jde se na houby taky. Ale protože do lesa to byl pěkný kus cesty, rozhodly, že se pojede na kolech.

Problém byl v tom, že sedačka pro tebe nebyla.

„Nevadí „ pronesla moje mamka. Posadím jí na řídítka a je to. Za chvíli už jsme jely pěkně za sebou. Nevím co to mou mamku napadlo, ale chtěla si tě na řídítkách trochu srovnat a jaksi zapomněla zastavit. Pád byl nevyhnutelný.

Rozčilovala jsem se, ale mámy posilněné alkoholem to braly s humorem.

„Teď pojede se mnou“, rozhodla tvá máma. Posadila tě na zadní nosič a nařídila , aby ses pěkně držela. Jenže nějak neodhadla, že těžiště se změnilo a ještě než jste se rozjely, obě jste skončily v kopřivách. To už na mě bylo moc, řvala jsi, bodejť  by ne, byla si samý pupínek a tak jsem odložila svoje kolo a společně jsme se pěšky vracely.

 

No vida a já si až doposud myslela, že chyba je ve mně a ony za to mohou kopřivy a jedna láhev vína.

Dnes má svátek Oto

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024