Sportem žiji od mala!

Mým prvním sportem byla jízda na kole ve třech letech. V tu dobu se odehrávalo jaro roku 1998, kdy kola nebyla pěkná a přizpůsobitelná jako dnes. Nebyla ani pořádná výplata pořídit mi vyhovující kolo, které by se mi i líbilo, proto mi můj děda s máminým bratrancem vyrobili kolo. Bylo zvláštní, řídítka mělo jak Harley, kola silná a konstrukci tak akorát pro mě dělanou. Kolo se mi velmi líbilo a velmi jsem si ho oblíbila. Celé jaro jsem se učila jezdit s pomocí koleček a rodičů, v létě už to šlapalo samo až do teď.

Když skončila sezóna, kolo jsem musela odložit na další. Nastala zima, sníh a další sporty a záliby. Díky svému tátovi, který dělá rozhodčího ledního hokeje, jsem se učila bruslit. Ve VHS (=víceúčelová hala Slaný) bylo veřejné bruslení, kde jsem nemohla chybět. Rodiče mi od známých sehnali brusle, ale takové ty na dvou břitvách s pásky pro začátečníky. Když nastal den je vyzkoušet, celá rodina jsme jeli na bruslení. Po mála lekcích bruslení, jsem mohla dostat brusle pro malé, pokročilé děti. V tu dobu byla i sezóna hokeje, kdy táta chodil pískat nebo hlídat časomíru. Samozřejmě jsme se tam párkrát chodili také dívat, a když byl táta na časomíře, brácha mu chodil pomáhat otevírat hráčům na trestnou lavici a já vždy mačkala góly nebo minuty.

Bruslení a vypomáhání na hokeji nebylo jediné. Část příbuzenstva z máminy strany bydlí v Litvínově na severu Čech, kde jsou dobré podmínky pro lyžování a nejen to. Máma, skvělá lyžařka, která vyrůstala na lyžích a naučila tak tátu lyžovat a poté předali bráchovi a mě své zkušenosti. O Vánoce 1998 jsem dostala své první lyže. Po dvou dnech jsme jeli za příbuznými, abych se naučila lyžovat. Strávili jsme tam asi týden, a to krásně stačilo na moje učení na lyžích. Poslední den jsem si frčela z kopce dolů a rodiče ještě na mě křičeli, abych zastavila.

Po zimě nastalo jaro roku 1999, kdy jsem se učila plavat. Plavání pro mě bylo těžké a složité. To mi trvalo dlouho najít ten správný rytmus. Celý rok, když byla příležitost jít někam plavat, ať už na bazén nebo do rybníka, tak jsem se učila. V tu dobu probíhala jízda na kole. V zimě opět pokračovalo bruslení. Také lyžování jsme nesměli vynechat a jeli jsme do Litvínova. Tím jak je to kousek k německým hranicím jeli jsme i na bazén do Německa, odkud spočívá můj názor na východní Němce.

Mezi těmito sporty jsem se chodila s rodiči dívat na bráchu, který hrál fotbal za SK Slaný. Začal mě zajímat, a když jsem nastoupila do první třídy, tudíž roku 2001, začala jsem hrát a trénovat za SK Slaný. Hrála jsem se svými spolužáky a kamarády, se kterými se už buď nestýkám, nebo se nezdravíme, což mě trošku mrzí. U fotbalu jsem vydržela 2 roky a s ukončením fotbalu si myslím, že to byla veliká chyba, ale neuvědomovala jsem si to. S bráchou a jeho týmem jsme se znali, a když měli soustředění poblíž naší chaty, tak jsem tam byla s nimi dennodenně a zážitků s nimi mám moc. 

Pokračování se stahovalo k basketbalu, který mě v těch letech vůbec nezaujal. Během roku mě a bráchovi rodiče pořídili kolečkové brusle, na kterých jsme řádili do té doby, než jsme z nich vyrostli.

Ve třetí třídě jsem potřebovala velkou změnu sportu, a tak jsem začala chodit na aerobic. Na aerobicu bylo plno známých kamarádek, takže mi nedělalo problém se ustálit. Aerobic mě bavil, díky sestavám, hudbě a zábavě. Pořádaly se na to soutěže, kde jsme se vcelku relativně dobře umisťovali. Ale asi po třech letech jsem s aerobikem přestala kvůli ponižování kvůli postavě. Díky tady té situaci jsem se rozhodla, že pojedu do lázní. Na jaře, v šesté třídě jsem jela do lázní na pět týdnů, kde jsme sportovali a měli procházky každý den. Když jsem se vrátila, bylo všechno jiné a v optimistickém pohledu. Také v zimě jsem začala jezdit na snowboardu. Na něm jsem se naučila jezdit po třech letech, ale lyžovat jsem nepřestala.

Půl roku na to, jsem opět začala s basketbalem ve škole. Bavil mě, a tak rok jsem vydržela hrát ve škole a v osmé třídě jsem zkusila hrát za BC Slaný. První chvilky tam nebyly špatné, ale po pár zápasech mě to omrzelo. Trenéři mi nebyli sympatičtí při zápasech, kvůli sestavě, střídání a jejich chytrosti, také neměli respekt, který byl v tom týmu důležitý, a když není respekt, není hra, když není hra, není vítězství. Basketbal jsem hrála ani ne první pololetí osmé třídy. Druhé pololetí jsem si nechala pauzu, kvůli školám, vybírání stření školy a dojíždění na kurzy.

Koncem června roku 2009 jsem se s kamarádkou, která je o 5 let starší než já, dohodla, že začneme hrát fotbal. Chtěly jsme se zeptat v SK Slaný, jestli nemají v plánu založit ženský fotbalový klub, ale ještě než jsme to udělaly, kamarádka se zeptala jednoho fotbalisty, který dělá kapitána staršího dorostu, jestli nezná nějaký ženský fotbalový klub poblíž. On nám dal adresu, řekl co a jak. Napsaly jsme jim, a dohodly se s nejstarší hráčkou Libušína prostřednictvím emailu. Domluvily jsme se na dni tréninku, kdy máme dorazit. V dohodnutý den jsme tam dorazily, a v tu chvíli jsme si připadaly divně, protože já to hrála před nějakými šesti lety a ona vůbec. První trénink byl náročný jak psychicky tak i fyzicky. Stále se učím a sbírám zkušenosti a kolektiv je tam skvělý. Ve fotbale mi šel a stále jde příkladem můj brácha, který je brankář staršího dorostu SK Slaný. Toto mě dovedlo k tomu, abych se zeptala našeho trenéra, jestli nehledají náhradnici na post brankářky, samozřejmě ano. Brácha mi v chytání pomáhá, ale i v hraní na hřišti a hlavně mě s rodiči podporuje.

Teď se věnuji lyžování, snowboardingu a cyklistice. Ve fotbale pokračuji a s basketbalem jen ve škole.

Dále se hodně zajímám o hokej, především o naší reprezentaci a O2 extralize. Tam nejvíce fandím HC Benzina Litvínov a také HC Geus Okna Kladno. Do Litvínova jezdíme občas, ale na Kladno jezdím pravidelně na domácí zápasy. Když jsou derby Litvínov proti Kladnu nebo naopak, tak fandím pořád Litvínovu, protože jsou mými favority. Tím jak se víc a víc zajímám o hokej, dovádí mě to k plánům do budoucnosti vyzkoušet si hokej aktivně. Ve Slaném nic takového není a na Kladně sice je, ale teď mám fotbal. Příští školní rok jestli se dostanu na školu, kam chci, tak bych s hokejem mohla začít. Slyšela jsem, že začít nový sport v pozdějších letech nevadí, tak proč to nezkusit.

A když jsem tu vypsala moje nejoblíbenější kluby v hokeji, tak vypíši i fotbalové a to je Chelsea. V Chelsea je samozřejmě náš slavný český brankář Petr Čech, který mi i ve fotbale chodí vzorem. Jinak z českých fotbalových klubů je samozřejmě SK Baník Libušín a Gambrinus ligu nesleduji.

Ve sportu mám i pár hesel, kterými se řídím. Například „Život je sport, který je třeba dělat naplno.“ a proto nechápu lidi, kteří nemají vůbec žádný vztah ke sportu.

 

Dnes má svátek Oto

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024