Dance- my life

Je to rok a půl co tancuji moderní tanec s touto skupinou. Jako malá jsem dělala sportu opravdu mnoho. Od auqabel po aerobic a podobně. Jenže jsme se přestěhovali na vesnici a dojíždět už nešlo. Tréninky jsem měla do osmi hodin, a to se prostě nedalo zvládat. Každý den něco. Ale přece jenom mi nějaký ten pohyb zůstal. Po operaci břicha, jsem zase musela všechno vypustit. Holky ze třídy mi záviděly, že nemusím cvičit. Že nemusím skákat, přes kozu, hrát přehazku a skákat přes švihadlo. Ale já tím trpěla. Scházel mi právě i ten tělocvik ve škole. I to přetrvalo, sice mám - a budu mít nějaké úlevy co se týče hrazdy a podobně, ale ten pohyb tam je - byl. Když to nebylo břicho, tak přišlo na řadu koleno. Bylo mi zjištěno, že nemám dovyvinutou čéšku, špatné koluby a chrupavku. To už také léčím druhý rok. Neměla bych tancovat, nijak to přemáhat, ale už se toho nevzdám. Nasadím ortézu a jedem.. Už jsem u třetího specialisty na kolena. Každý to řeší stejně. Všechno mi zakáže. Ale tím, že nebudu nic dělat, mi přece kost nedoroste. Tancování se nevzdám. Jezdíme i po soutěžích a dovolím si říct, že jsme velmi úspěšní, na to, že tancujeme společně rok a půl, s tréninky jednou týdně. Tohle je můj život. A přetrvám  i s ortézou.. Dance is my life.....

Dnes má svátek Alexandra

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3021