Kliknte zde
Dobrý den, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je sobota 19. srpna 2017 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Jazyková poradna

Píšete dopis nebo článek a narazili jste přitom na gramatický problém? Neváhejte a obraťte se na našeho jazykového odborníka, který Vám rád poradí.

Foto poradce Mgr. Vladimír Mates (nar.1933), bohemista, etymolog a onomastik vystudoval FFUK v Praze (1953-1958), zaměřil se na nauku o vlastních jménech. Pracoval v redakci měsíčníku MY (1964-1969). Když tento velmi žádaný časopis padl na oltář normalizace mezi prvními, nesměli jeho redaktoři dále publikovat. Vladimír Mates pak takřka dvacet let pracoval jako stavební zámečník. Knižně publikuje od konce devadesátých let. Více informací o autorovi je zde.

Vážení návštěvníci, k 31.12.2009 jsme ukončili provoz této bezplatné poradny.

Otázka:
Lenka Z., 11. 10. 2009, 17:41
Dobrý den, ráda bych se vrátila k otázce ze dne 30. 04. 2009, 14:31, resp. k odpovědi na ni. Není mi jasné, podle jakého pravidla se určuje vzor přídavných jmen přivlastňovacích, tedy u zmíněné otázky konkrétně šlo o "Tesařovy". Dle čeho určím vzor matčin nebo otcův? Tedy, platí-li v odpovědi ono výše uvedené: "Tesařovi" je přídavné jméno přivlastňovací, skloňuje se podle vzoru "matčin, -a, -o, -i". Děkuji za osvětlení :-) Lenka Z.

Odpověď:
17. 10. 2009, 15:41

Milá paní Lenko,

máte pravdu, nevyjádřil jsem se přesně – Tesař je rodu mužského, skloňujeme tedy podle vzoru otcův (Tesařův). V praxi nám však tento vzor moc platný nebude, posuďte sama: zazvoňte prosím na Tesařovi/y – jako na otcovi nebo na otcovy? Souhláska v patří mezi obojetné, jasno do celé věci vnese až vzor „ženského rodu“ – matčin. Tedy: zazvoňte prosím na Tesařovy – jako na matčiny.

P. S. Požádal jsem vnučku, která učí češtinu (před časem bylo jedině správné „která učí češtině“), jestli nemá nějakou příručku s jasným objasněním problému. Najde-li něco, ozvu se na Váš e-mail.

vladimirmates@seznam.cz

Otázka:
Alois Tauš, 13. 08. 2009, 20:37
Dobrý den, odhlédaje od Vaší pesimistické vize úpadku společnosti, s níž nesouhlasím, ovšem nemám sil jí oponovat, přistupuji přímo ke svému dotázku. Jaký je vokativ příjmení Hroch? Oslovujeme "pane Hroše"?

Odpověď:
16. 08. 2009, 20:27

Vážený pane,

nic proti Vašemu optimismu... Pokud jde o pana Hrocha, skloňoval bych ho jako „hocha“. Pátým pádem voláme „hochu“! A stejně tak „pane Hrochu!". Většina lidí kolem mě, kteří se tak či onak zabývají češtinou, to cítí stejně.

Vzhledem k tomu, co jsem napsal p. Rennerovi o odbornici, která navrhuje vokativ „pane Vrabci!“, se možná dočkáte i „pane Hroši“ či "Hroše". Nevím, kolik Vám je let, ale mě z toho patrně hlava bolet nebude. I když vokativ nám z češtiny mizí, pročež je stejně aktuální i "pane Hroch!".

Váš příklad s vlastním jménem Hroch... je i jinak několikanásobně zajímavý. Mj. také proto, že se tak u nás lidé jmenovali, aniž by v těchto končinách byl tento tlustokožec (předpokládám, že tlustokožec) znám. Ale to je otázka a odpověď do rubriky „původ vašich příjmení“, že?

vladimírmates@seznam.cz

Otázka:
Renner, 08. 08. 2009, 17:15
Dobrý den, pane Matesi. Trochu mě překvapilo, že se snad až příliš lehce smiřujete s budoucím zánikem 5. pádu. Jeho používání v oslovení mi připadá přirozené, Renner se mi nelíbí. Avšak pánové Brabec a Moravec se za Brabče, Moravče zlobí. Jak by přijali pane Brabci či pane Moravci (?) jsem nezkusil, oni preferují 1. pád, jdou s dobou. Ale otázku mám jinou. Nevím, zda je vhodné rozlišovat neživost u slova klient (nejčastěji ve spojení tenký klient - druh počítače). Myslím, že bude správný neživotný tvar, ale je to nezvyk a marně jsem hledal, co je správné. Poradíte? Děkuji

Odpověď:
11. 08. 2009, 21:13

Vážený pane Rennere,

k onomu mizejícímu 5. pádu... Je to zkrátka tak. A je naprosto jedno, jaké k tomu zaujímáme subjektivní stanovisko. Mizí i přechodníky, které měly beze sporu svou výhodu při propojování vět bez nutnosti opakovat podmět.

Pokud se někteří novináři pokoušejí pomocí nich vyjadřovat, dělají to úplně špatně. Jak víte, ono je to trochu složité. Přechodník minulý a přítomný, rozlišení podle mluvnického rodu a ještě navíc podle jednotného a množného čísla.

Dnes nikdo - opět mám na mysli noviny a časopisy (nebo abych byl spravedlivý: málokdo) napíše správný tvar vztažných zájmen: jenž, jež, již. Zřejmě to nezvládají ani korektoři. A při tom novinářští snobi... Škoda mluvit i psát.

Nedávno jsem v Právu v jediném vydání našel 5 špatných tvarů vztažných zájmen!

Není jediná neúpadková sféra v naší málo ctěné společnosti. (Nebo nějakou znáte?) Proč by neměl být postižen i jazyk?

... Podívejte se někdy do velice navštěvované poradny Původ vašich příjmení. 

vladimirmates@seznam.cz

 

Otázka:
Bára, 23. 07. 2009, 12:57
Hezký den, na jeden zátah jsem si přečetla celý obsah vaší poradny a smekám... Jsem už starší ročník, tak už se mi taky občas něco z vědomostí vytrousí, ale i přesto občas trpím tím, co se objevuje v médiích. Ani tak nejde přímo o pravopis, jako o slovosled... Pak se ani nedivím, že mladí nemají kde odkoukat schopnost složit větu. I když je pravda, že já už v tom taky občas plavu. Ale to jen na okraj... Ráda bych se dozvěděla, jak je to s oslovováním příjmením v dopisech. Skloňovat či neskloňovat? Když neskloňuji, tak mám pocit, že oslovení je nevhodné a když skloňuji, tak to častokrát vypadá směšně... Např.: Vážený pane Břeň/ Břeni, Švec/Šveci, Homolka/Homolko, Hybler/Hyblere a ani Vás jsem si v úvodu netroufla oslovit. Děkuji

Odpověď:
26. 07. 2009, 17:27

Vážená paní Báro,

začnu od konce... Budete-li mi znovu psát, oslovte mě »Matesi«. Zní to sice dost vznešeně, ale snad ne vyloženě přehnaně a šroubovaně jako některé jiné vokativy, na něž upozorňujete.

Jistě jako já cítíte, že naše mateřština, nejen pokud jde o 5. pád, je leckdy až příliš komplikovaná. Místo zdravého a potřebného zjednodušování ji někteří odborníci ještě víc komplikují. Za jeden z takových výstřelků pokládám různé psaní –i a –y v přísudku podle pozice přísudku a podmětu ve větě...

Ale vraťme se k problémům s vokativem... Vrchol bych viděl v příkladu, který uvádíte: tedy „pane Šveci!“ – to je síla. (Někteří jazykovědci doporučuji pro Vrabce/Brabce „pane Vrabci/Brabci!)´. „Pane Ševče!“ vzápětí vzbuzuje: „držte se svého kopyta!“ Přitom je obojí správné. A další rozpaky: „pane správec, pane správče, pane správce“. Správné je sice poslední, ale nebylo tomu tak vždycky! (Viz i sirup a další a další.)

Uzavřemež tyto úvahy dvojím závěrem... 1. Cítíte-li, že zdvořilé oslovení se kvůli tvaru vokativu stává směšným či jakkoliv podivným, vynechte příjmení! „Vážená paní/pane,“ přece docela postačí... 2. Pátý pád z našeho jazyka už nějakou dobu odchází na jazykový hřbitov. A budeme jich mít jen šest jako řada jiných jazyků. (Některé si vystačí i s menším počtem.) To je nezvratný fakt. Nechci tvrdit, že z důvodů výše uvedených, jde o přirozený proces, ale potomkům se v každém případě uleví.

À propos, paní Barboro! Jestlipak víte, kde se vzalo Vaše křestní, co prapůvodně znamenalo ap. Chcete-li se to dovědět, najděte si v levém sloupci Slánských listů rubriku Původ vašich příjmení a vyhledejte si tam (přestože jde o křestní) mou odpověď jedné studentce (nebo žačce?).

Hezký zbytek dne a zítra celý.

vladimirmates@seznam.cz

Otázka:
Rott, 18. 07. 2009, 17:09
Pokud není sepsout, ale platné je zepsout, jak je to se slovesem sprdnout? P.S. Zepsout nezná ani Word 7.

Odpověď:
21. 07. 2009, 15:16

Vážený pane,

nevím přesně, co jste svou glosou k mé odpovědi slečně či paní Radaně M. mínil. Vím, že mé údaje v ní jsou přesné a ověřené...

Pokud jde o sloveso „sprdnout“, je to trochu jiná káva. Oficiální prameny reflektující spisovný jazyk je neobsahují. Pochopitelně: jde o pojem z řeči nespisovné – z obecné češtiny (hraničící se slangy či argotem). Ve zmíněném slovese s náslovným „s-“ je najdete spolu s dalšími (sprďák, sprďan, sprdunk, sprďunk) např. v obsáhlém SLOVNÍKU NESPISOVNÉ ČEŠTINY (Maxdorf, Praha, II. rozšířené vydání 2006). Jak vidíte, jsou všechny psány s „s-“.

Pokud jste ovšem narážel na nelogičnosti v našich »Pravidlech«, souhlasím s Vám na celé čáře.

Máte-li konkrétní výhrady – sem s nimi... Toto je prostor i pro ně a zároveň i pro obecné úvahy o naší mateřštině.

vladimirmates@seznam.cz.

 

P. S. Word 7 nezná i mnoho jiného... To by mi tak nevadilo jako to, že obsahuje chyby; např. vyžaduje psát "tamnější" místo správného "tamější". M.

Otázka:
Radana M., 16. 06. 2009, 10:23
Dobrý den, pracuji jako jazyková redaktorka v několika časopiseckých titulech a včera za mnou přišli kolegové s dotazem, jak skloňovat sloveso "sepsout" - zajímal je zvláště rozkazovací způsob. Automaticky jsem ihned pravila: "SEPSUJ", ale nemohu v žádné odborné literatuře (slovnících apod.) najít toto slovo, abych dodala svému tvrzení váhy:-) S různými kolegy - jazykovými redaktory - jsem se daném tvaru shodla, stejně tak s matkou, která celý život učí český jazyk na SŠ... Poradíte? Děkuji. Radana M.

Odpověď:
16. 06. 2009, 18:17

Vážená slečno/paní,

byl bych odpověděl už včera, ale cukrovka občas zazlobí i hypoklykémií...

Váš problém byl v tom, že jste hledala heslo „sepsout“. Ale už Slovník spisovného jazyka českého (4 svazky, I. v r. 1960) odkazuje sepsout na „zepsout“. Akademická pravidla (I. vydání z r. 1993, která vzbudila velké kravály!) už mají pouze variantu „zepsout“, aniž by k ní cokoliv dodávala. Školní verze (nakladatelství fortuna, 1999), a to je už pochopitelné, nemají rovněž „sepsout“, ale pouze „zepsout“. Navíc informují, že 1. p. j. je jak 1. zepsuji, tak i 2. zepsuju; podobně i 3. p. mn. zepsují i zepsujou.

O rozkazovacím způsobu jsem nic oficiálního nenašel.

Ale přidávám se k Vám předchozím, že náležitý tvar by měl být zepsuj!, neboť je to i můj názor.

Doufám, že mě za tuto odpověď nezepsujete. Nezapomeňte ovšem, že již od šedesátých let minulého století bylo někdejší sepsout  změněno na zepsout!

A na závěr otázka: cože Slánské listy? Jste snad z toho kraje?

vladimirmates@seznam.cz.

Otázka:
Karel Stehno, 15. 06. 2009, 09:50
Vážená redakce, seznámil jsem se s knihami pana Matese a velmi oceňuji jeho zaujetí a kvality při pátrání a zpracovávání otázek původ týkající se původu jmen. Rád byc se při této příležitosti zeptal na původ jména ŠABRŠULE . Dále jsem se v mládí setkával s pojmem hanbalky či hambalky. Byl to půdní prostor, kam jsme ukládali seno. Odkud vlastně tento název pochází resp. jak vznikl? Děkiji za odpověď.

Odpověď:
17. 06. 2009, 11:04

Nejdřív k Vaší druhé otázce...

„Hambalky“, jak správně píšete, mají ještě druhou variantu „hanbalky“. První verze svádí k tomu vidět v nich něco „hambatého“. Lze si to určitě představit. Výraz „hambatý“ je ovšem nespisovný, právě tak jako „hamba“. Správné je „n“ namísto „“m“. Ale to jistě víte.

Přibližme ale existenci „hambalků“, podle starších Pravidel je tam v tomto případě ono „m“ docela v pořádku, i těm, kdo sem náhodou zabloudí... Jde o prostor pod vrcholem střechy tvořený dvěma trámy (krokvemi) ve tvaru velkého písmene „A.“ A hambalek (hledejte si ho v současných slovnících!) je trámek jenž obě krokve spojuje. Jinými slovy: je to ona vodorovná čárka v liteře „A“.

Původ hambálků je ovšem v jazyce Goethově, tedy v němčině. Druhá část složeného výrazu skrývá její pojem der Balken = trám, nosník. A první  - pána slepičího hejna kohouta. Což je u našich západních sousedů der Hahn. Na tomto vodorovném trámku často trůnil král kohout. Ve stodolách, kůlnách, nad mlatem apod. Ještě dříve než byly speciální kurníky s bidlem, jemuž se dodnes řídká hřad.

Hambalky(a) jsou tedy doslova a do písmene „kohoutí trámky“.

Bližší by tedy byla – vzhledem k původu – varianta hanbalek.

Pokud jde o otázku první – příjmení Šabršula: zřejmě jste studoval filozofii, kde on jako řádný profesor přednášel. Popřejte mi trochu oddechu. Zatím jsem seriózní výklad nenašel (v češtině ani v němčině). Ne, že bych něco netušil – ale byly by to jen moje spekulace. Pošlete prosím svůj e-mail, rád Vám je sdělím. Ale na veřejnost si s nimi zatím netroufám.

Zdraví

vladimírmates@seznam.cz

Otázka:
Danel, 02. 06. 2009, 11:15
původ příjmení

Odpověď:
02. 06. 2009, 14:13

Otázku, jež se týkala příjmení Danel, jsem zodpověděl v rubrice "Původ vašeho příjmení" tazatelce podepsané jako Vierka už 19. 5. ´09. Hledejte tam.

vladimirmates@seznam.cz

Otázka:
Hana Bryknarová, 25. 05. 2009, 15:45
Dobrý den, pane Vladimíre Matesi, můžete mi prosím vysvětlit, proč obyvatelé Marsu jsou Marťani, ale obyvatelé Země pozemšťani? Uznávám, že Pomarťani či zemšťani by naším uším zněli dost divně, ale co ta písmena na začátku slova? Proč jednou velké a jednou malé? Děkuji.

Odpověď:
02. 06. 2009, 15:18

Milá slečno/paní Bryknarová!

Otázka je svědectvím Vaší vnímavosti k mateřskému jazyku. Za několik let budou lidé jako Vy a Vám podobní ostrůvkem v moři necitlivosti k rodné řeči. A po jednom či dvou stoletích bude ostrůvek (bude-li vůbec?!) zcela neobydlen, pustý a prázdný. Utvrzuje mě v tom způsob, jímž mnozí z nás píší a hovoří.

Ale k věci. Zmiňujete se, že výraz „zemšťan“ by zněl našim uším dost divně. Nu, takový výraz už existoval a tehdejším uživatelům asi nijak divně nezněl. Mnohé je totiž otázkou zvyku. Možná Vás (ne)překvapuje, že proti názvu našeho novodobého státu („Československo“) měli spoustu výhrad sami bratři Čapkové?

A?

A vidíte sama, jak to dopadlo.

A co takový „rozhlas“! Byl jako nechtěné novorozeně, které snad polovina národa chtěla udusit. Podobně protestoval Ignát Herrmann proti zbrusu novému výrazu „ponožka“ pro, s prominutím, pro fusekli. Opravdu mnohé je otázkou zvyku... Ne však všechno. Takový „rozvid“ se neujal. Ta cizí televize se však vsákla do našeho vědomí a docela si tam lebedí.

Poukazujete na zjevný rozpor v logice při psaní „pozemšťan“ a „Marťan“ (v hovoru to slyšet ani vidět není). Jistě to není první, který jste objevila. Některé plynou z antagonismů obsažených v samotném jazyce, jiné jsou obrazem sporu mezi gramatikáři. (Mám např. na mysli známé „balon“, poté přikázané „balón“ a naposledy znovu na milost vzaté „balon“..)

K té logice ještě dovětek. Prof. Jílek-Oberpfalcer učil, že bychom neměli zatracovat řeč, protože objevíme nepravidelnosti, nelogičnosti apod. Vzpomínám na jeho slova“, jež se nám tehdy zdála zastaralá, o tom, že je třeba „těžiti logického zlata z jazykové rudy“.

Tuším, a pravděpodobně vím, proč se Vám pozemšťan a Marťan nelíbí.

Nu, víte, on se ten „pozemšťan“ tak píše už dlouho, předlouho. Dokladů o tom z per všelikých, včetně těch, již slovou klasikové, je kupa. Přinejmenším kopa.

Tedy tradice? Zřejmě! Ale máte pravdu, nač zjevně narážíte, že mnohem logičtější by byli Pozemšťané, Marťané, Venušané... už pro tu svou, řekl bych vznešenostní - příponu –an. (Srovnejte Pražan a Pražák.)

Jenže: pámbu psí hlas neslyší, protože do nebe nedoletí. A proto budete (nemáte-li to štěstí, že patříte k mladé generaci) do smrti psát o „pozemšťanech“, „mimozemšťanech“ (proti nim nic; místo, odkud pocházejí, nemá přece vlastní jméno s velkým písmenem) a - Marťanech.

Snad ti chudáci malí pozemšťané (přes tu příponu plnou nadřazenosti) jsou opravdu pouzí mravenečkové ploužící se po zemi. I když mají v sobě sílu zničit vše živé na Zemi. Ale kdo by takovou sílu obdivoval, vychvaloval, gramaticky zveličoval?!

vladimírmates@seznam.cz

Otázka:
Eduard Soukup, 17. 05. 2009, 15:37
Zdravím, zajímala by mě etymologie slova bláto, s otcem jsme přišli na to, že z tohoto slova se odvozuje slovo blatník, nebo např. vesnice Bláto

Odpověď:
20. 05. 2009, 17:57

Samozřejmě máte, Edo, s otcem pravdu. "Bláto" se vyskytuje v různých obměnách i v dalších slovanských jazycích. (Rusky např. jako "bolotó".) Je tedy všeslovanského původu, ale jeho prapůvod (tedy odkud je Slované převzali) se utápí - obrazně řečeno - v bahně nejen staletí, ale tisíciletí. Směřuje tedy do tzv. indoevropštiny, základu evropských a asijských jazyků, zhruba do 3. tisíciletí před novým letopočtem - nebo jak se dříve užívalo "před Kristem".

Otázka:
Hannah, 15. 05. 2009, 15:05
Prosím o odpověď, kdy psát židé a kdy Židé. Lámu si s tím hlavu už dlouho. Třeba v případě, kdy za války byli židé odsunuti do koncentráků. Teď jsem dočetla knihu vydanou začátkem 90. let v Mladé frontě, tam je všude malé písmeno. Já to taky tak cítím, vždyť to byli lidé, kteří měli třeba jen židovské předky kdoví v kolikátém kolenu. Ale teď se v novinách píše už téměř výhradně v tomto případě Židé. Jak to tedy je?

Odpověď:
19. 05. 2009, 12:59

Milá slečno/paní Hannah,

Máte pravdu, je v tom zmatek, plete se do toho něco, co bych nazval „politikum“, obavy z rasismu a kdovíco ještě.

Žel, musím konstatovat, že tady je dobrá rada drahá. A protože v téhle rubrice je zadarmo, patrně ji nebudete pokládat ani za dobrou. „Váš problém“ je nejen Váš, ale i všech učitelů češtiny, o korektorech (novin, časopisů, knih ani nemluvě!), zkrátka všech, kteří se o češtinu, svůj mateřský jazyk zajímají. (Tedy přesněji: jde o jeden z problémů.)

Poučení, kterého se lze oficiálně dobrat, jak víte, zhruba zní: žid ve smyslu náboženském (s malým), Žid ve smyslu příslušnosti k národu (s velkým).

Chtělo by to vyprovokovat Ústav pro jazyk český k poučení obsáhlejšímu. Nejen k tomu, co uvádíte Vy. Poučení, jež by mělo punc odbornosti (i při vší složitosti tématu) a spoustou historických i současných příkladů. Noviny, časopisy a jiné sdělovací prostředky jsou mocným nástrojem. Co třeba Květy, Týden, Reflex, Učitelské noviny?

Nebo stavovská novinářská organizace, jíž je Svaz novinářů?!

Chce to, holt, promiňte ten germanismus, nějakou silnou páku!

Zkusíte-li, předem děkuji za sdělení, jak jste dopadla.

V případě všeobecného nezájmu jinde (nelze vyloučit), bychom to mohli zkusit i zde.

Otázka:
Jitka Fenclová, 04. 05. 2009, 14:01
Kdy „es“ a kdy „zet“. To je opravdu problém! Jak to vlastně je, když chci někoho s/ztrhat ve významu znectít, sepsout. A s/ztrhnout či s/zvrhnout. Stejný problém mám i se s/zmačknout... Má to naše psaní a rozlišování s/z vůbec nějakou logiku?!

Odpověď:
04. 05. 2009, 14:01

Potvrzuji Vaši druhou větu: „To je opravdu problém.“ Ale nejdříve věc zcela zásadní. Každý, kdo chce psát správně česky, by měl mít bez výjimky doma Pravidla českého pravopisu. Nenajde tam zdaleka všechno, co by potřeboval, protože víme, jak je čeština komplikovaná, ale...

K Vašim konkrétním dotazům:

Někoho sepsout, zkritizovat čili „ztrhat“ je se zet. Stejné je i „ztrhat se“ – nadměrnou a těžkou prací. (Změna stavu.)

S es jde o pohyb shora dolů. Abychom byli aktuální, např.  „strhávat plakáty opoziční strany“.

„Zvrhnout“ = něco převrátit – má jít opět o změnu stavu, přestože pochybovači mají pravdu s námitkou, že málokdy se něco převrací nahoru.

Také existuje pojem „zvrhnout“ (dokonavé sloveso k „vrhnout“), např. „zvrhnout celý obsah žaludku“. Rovněž i tady jde o pohyb (kam jinam, než dolů, že?).

Svrhnout se dá car (opět směr pohybu ve fyzickém i přeneseném slova smyslu). Ten poslední nejen s trůnu na zem, ale s celou rodinou, jak jsme nedávno četli, i pod zem.

A o s/zmačknout se mi ani nechce psát. Existují kodifikované, tedy uzákoněné, obě varianty.

Ta první s es s oficiálním odůvodněním, když se jedná o „dohromady či trochu“. Druhá, se zet, když jde o „pomačkání, poškození“. Jak vidíte, tady jsou školáci, studenti a všichni někomu podřízení vydáni všanc jeho vůli. Pravdu vždy bude mít silnější, mocnější.

Podle mě svědčí některé uvedené příklady dost o jisté logice/nelogice a odůvodnění poněkud chatrném. Mohu si to dovolit napsat, protože nejsem podřízen nikomu, jenom sám ´sobě a Božímu zákonu´(Kant). Specializovaný ministr důchodců není plánován ani v současné úřednické vládě.

Ovšem - co s tím?

Doporučil bych do budoucna (vydání příštích Pravidel) dokonalé zvážení a  uvolnění dnešních sporných případů jak pro „s“, tak pro „z“. Což je i v jiných případech (diskuse/diskuze).

A pro dnešek pořízení vlastního slovníčku, do nějž si budete zapisovat obtížné výrazy, jakmile na ně narazíte (dělám to taky tak). Pochopitelně – řazených abecedně.

Otázka:
Tesař, 30. 04. 2009, 14:31
Zažil jsem málem rodinný rozvrat. A to kvůli měkkému a tvrdému i/y. Napsal jsem totiž na dopisní schránku vzkaz: „Paní listonoško, v případě že budete mít pro nás doporučený dopis, zazvoňte prosím na Tesařovi. Manželka se rozčílila, že má být v tomto případě Tesařovy! Jak to vlastně správně je? S manželi/y a se skloňováním příjmení vůbec? A ještě něco: co by se stalo, kdybychm měli jenom jedno. Dal bych přednost tvrdému.

Odpověď:
06. 05. 2009, 10:03

Tedy nejdříve, jak se to má s manželi/y/ jako s párem jakýchkoliv jedinců (úředně však zatím pouze dvou). Ta obojetná i/y v označení jejich svazku jsou tam proto, že si můžete klidně vybrat v 7. pádě jedno i druhé. A manželka na Vás nebude moci křičet, že je to špatně. Zkrátka "obojí je správné", jak zní okřídlená věta. Pád 1. = manželé, 2. bez manželů, 3. k manželům, 4. na manžele i manžely, 5. na ně voláme: "Manželé Tesařovi, počkejte na nás!", 6. o manželech, 7. už víte, že "tak i tak možno".

Pokud jde o muže po svatbě. Na manžela 5. pádem volá mladomanželka: "Manželi, pojď mi dát pusu!" a později: "...pojď už mi dát ty peníze!" Druhý a čtvrtý pád jedn. č. mají koncovku -a (bez manžela, na manžela). V 1. pádě množ. č. jsou správné tvary manželé i manželové. U 7. pádu množ. č. platí totéž, co u manželského dua (nikoliv dueta) čili dvojice, totiž také obojetné i/y. Podle Pravidel je tedy správné: "S manžely svých přítelkyň jsem spokojená, " právě tak jako "S manželi..."

Pokud jde o případ s doručovatelkou/listonoškou, bohužel, pane Tesaři, pravdu měla Vaše polovička (nebo bych měl uvést zlomek vyšší hodnoty, jak je to ostatně běžné?). "Tesařovi" je přídavné jméno přivlastňovací, skloňuje se podle vzoru "matčin, -a, -o, -i". Příště si ale z případných rozpaků můžete pomoci užitím zájmena. V 1. pádu jsou "ti Tesařovi", ve 4., o který šlo, "na koho co? "Na ty Tesařovy". A budete-li váhat u pádů 2. a 7., nedá se nic dělat, musíte si vzpomenout na zmíněný vzor. "Bez matčiných Tesařových", 7. s "matčinými Tesařovými".

Jak je vidět, některá příjmení, rovněž jako jejich nositelé, se těžko ohýbají (či skloňují nebo deklinují; všechna tři synonyma jsou správná).

V současné době se vedou spory, zda jména žen vůbec deklinovat, notabene jde vlastně ještě o víc: zda je vůbec přechylovat do ženského rodu. Jinými slovy, zda by se neměly odstranit přípony -á (Černý > -á) a -ová u ženských variant jména. Zdá se, že zvítězí tendence udělat to pouze u jmen cizích. Pomalu si zvykáme, že světová střelkyně Kateřina Kůrková je Emmons (po svém americkém manželovi), a ne Emmonsová...

Dovolím si ovšem předpovědět (nic mě to nestojí), že během ani příštích dvaceti let "pokrokáři" u jmen domácích nezvítězí. Chtěl byste snad vy mít za manželku paní Tesař, o níž soused/é/ prohlašuj/e/í: "S Lídou Tesař si moc dobře rozumím/e/..."?

A pokud jde o to jednotné i/y... V případě realizace této myšlenky by se už z psaného projevu nepoznalo, kdo je a kdo není blbec.

Což doposud funguje velice spolehlivě.

Otázka:
Neználek, 19. 04. 2009, 19:41
Z jakého důvodu se v českém jazyce používají obě zájmena mě i mně, to by nestačilo jedno?

Odpověď:
23. 04. 2009, 17:13

Co by se stalo? Nic by se nestalo! Hospodářská krize by se nezkrátila, ani neprodloužila. Jen ta jemná rozlišovací schopnost našeho jazyka, kterého si stále dost lidí váží a cení, by se omezila, snížila. Cítíte přece sami (nebo ne?) ten rozdíl: "Je mi to jedno." - "Mně, mně, že je to jedno?!" - "Mě se to netýká!" - "To se týká tebe, a ne mne!" Nekomplikovat zbytečně i tak dost složitá pravidla (pravda, leckdy zbytečně) - ano! Ne však na úkor citlivosti, jemnosti a už řečené rozlišovací schopnosti mateřštiny.
Dnes má svátek Ludvík
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

46.92%

Spíše ano
graf

17.37%

Spíše ne
graf

15.32%

V žádném případě
graf

20.38%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 731
+-
 
Zprávičky

Pozdeňské šibřinky

28. 02. 2013, 11:28

Ungelt bude pokračovat

17. 09. 2012, 17:00

Stavba roku v kraji je ve Slaném

07. 07. 2012, 18:49

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát