Jedine co mi po vás zbylo jsou vzpomínky.
Vzpomínky na jednoho super koníka,který trávil radostné chvilky ve výběhu se svými kamarádkami. Nejdříve to byla Orča, která pak odjela někam do severních Čech a teď je asi v Německu. Po té to byla Beauti, která byla jen vypůjčená, ale pár týdnů před odjezdem byla odvezena domů.
Vzpomínky na kdysi box Shagya araba, který hledal po kapsách dobroty.
Vzpomínky na to, jak jsme na něm a Orče jely z výběhu poprvé. Jak Lucka byla nabalená jako sněhulák, protože se bála, že s ní uteče domů a ona spadne. Já vždy jezdila na Orče. Na věrném a polehlivém haflingerovi. Poprvé jsem na něm jela, když tam byla Verča a Lucka nechtěla jít pěšky, tak si obě vlezly na Orču a mě vyhodily na tebe Ťůťo.Pamatuji na ty krásné chvíle ve výběhu, kdy jsme spolu trávili celé hodiny.
Pamatuji jak jsem si na něj nebojácně sedla a on mě věrně vozil po výběhu, jakmile jsem holení jemně stiskla boky, jeho kroky se změnily ve cval. Pamatuji, když jsem byla poprvé ve stáji a hned jsem se zamilovala do tvé kaštanově hnědé srsti a táhlé lysinky. Vzpomínám jak holky říkaly, že jsi nezvladatelný, ale já vždy věřila v opak. Říkaly jak na vyjížďkách bereš vše co je v cestě. Strom, nestrom. výběh, nevýběh. Prý jsi nebral ohled na jezdcem že na tebe nezabírá ani to nejtvrdší udidlo, ale já si myslela, že by jsi byl jako beránek.
Vždy, když koukám na tvůj prázdný box, nahrnou se mi slzy do očí. Nejhorší byl ten den, kdy jsem po třech týdnech přišla do stáje. Šla jsem se kouknout jestli jsi v boxe, ale ten byl prázdný. Šla jsem hledat Lucku. Ptala jsem se co je nového. Říkala, že prodaly Princi, Luciána a i Archibalda. V tu chvíli jsem stála jako solný sloup, kterému někdo ranilsrdce jedovým šípem. Hned se mi nahrnuly slzy do očí. Lucka se ptala jak to, že mi to nebylo divné. Odpověděla jsem, že jsem si myslela, že je ve výběhu. Říkala, že si ho koupila nějaká škola. Ty děti ho prý milují.
Doufám jen, že tě Ťůťo jen tak nekopou do žeber, a že se ti dostává lepší péče než u holek, ale navždy budeš můj koníček, kterého jsem mohla mít, kdyby mi to rodiče dovolili. Stýská se mi Ťůtí. Doufám, že se ještě někdy potkáme ať už v tomto nebo jiném životě. Také doufám, že tě poznám a bude nám spolu zase dobře!....
Martina Hořejší, 2.ZŠ Slaný, 9. ročník
15. 02. 2010, 19:02
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
43.05%
Spíše ano
17.75%
Spíše ne
15.29%
V žádném případě
23.91%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01