Kliknte zde
Dobrý večer, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je pátek 19. ledna 2018 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Karel Ležák (bývalý místostarosta Slaného) - 1.část:
Táta Karla Ležáka pracoval u Židů

foto
Karel Ležák v necelých dvou letech.

Karel Ležák se v roce 1994, když mu bylo 66 let, stal místostarostou města Slaného a tuto funkci vykonával až do roku 2002. Do roku 2006 byl ještě členem městské rady a zastupitelstva.

Po úspěšném absolvování průmyslové školy nastoupil do podniku Letecké závody, později Auto Praga. Tento podnik se nakonec přeměnil na pobočku Tatry Kopřivnice. V „Ouvalovce“ pracoval nejprve jako „úkolář“, pak se stal plánovačem a nakonec zde skončil v pozici náměstka ředitele. Čtyři roky také působil v bývalé Jugoslávii, ve Valjevu, kde se zasloužil o výstavbu nového servisu značky Tatra. Ve slánské pobočce Tatry měl velkou zásluhu na zavedení linkové výroby nákladních vozidel Tatra, což mu ale v roce 1968 nebylo vůbec nic platné…

V roce 1968 byl Karel Ležák jmenován předsedou Národní fronty ve Slaném. Po vstupu ruských okupačních vojsk byl z každého tehdy významného slánského podniku vybrán vždy jeden zástupce pro vyjednávání s okupanty. Za slánskou pobočku kopřivnické Tatry byl „pověřen“ Karel Ležák, který při všech jednáních dával našim „osvoboditelům“ jednoznačně najevo, že by se měli co nejdříve vrátit domů. Se zástupci dalších podniků se zúčastnil i jednání s dcerou tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody, které přinesl, mimo jiné, i mapu, kterou ve Slaném ztratil jeden ruský voják: „Z té mapy jednoznačně vyplývalo, že Rusáci museli vpád do naší země již dlouho připravovat. Voják, který ji ztratil, nás prosil, abychom mu ji vrátili, ale když jsme to odmítli, tak se před námi rozbrečel.“ Možná i kvůli tomu Karel Ležák poté dostal vyhazov z podniku, ve kterém strávil velkou část svého života. Z dopisu, ve kterém je K. Ležákovi oznámeno, že v Tatře Kopřivnice „končí“, jsem vyčetl i důvod výpovědi: „Jako vlivný hospodářský pracovník svým jednáním a vystupováním, svou angažovaností po boku pravicových sil jste měl značný podíl na celkově špatné politické situaci nejen v závodě, ale i ve městě.“

Po menších útrapách našel potom zaměstnání u Silnic KNV Praha, kde později pracoval jako šéf obalovny a lomu ve Vinařicích, a to až do svých 66 let. Když už si myslel, že si bude užívat zaslouženého odpočinku v důchodovém věku, zaklepali na jeho dveře jistí, pravicově smýšlející lidé a žádali ho, zda by byl ochoten vykonávat funkci starosty města Slaného. Této nabídce se ještě dokázal „ubránit“. Té, která ho posléze „vyhoupla“ do místostarostovského křesla, již nikoliv…

S manželkou, Evou Kolešovicovou (1928-2002), má jednu dceru – Evu, která pracuje na ruzyňském letišti.

Jeho táta pracoval u Židů

Táta Karla Ležáka, též Karel Ležák (1904 - 1976), pocházel z Jemník a vyučen byl kovářem. Zanedlouho poté, co na počátku 20. let minulého století narukoval na vojnu do Plzně, kde ve vozidle Praga vozil tehdejší generalitu, se seznámil se svou nastávající. Když se s ní po vojně oženil a hledal zaměstnání, osud ho zavál do Horažďovic u Sušice. Zde byl přijat do firmy Bratři Műnzové, ve které pokračoval ve své řidičské profesi. V nákladním voze Praga zavážel do tehdejších koloniálů produkty firmy – kořalky a ocet. Po rozpoutání 2. světové války byli jeho zaměstnavatelé zavlečeni do koncentračního tábora, kde zahynuli. Stihl je stejně krutý osud, jako většinu Židů v Čechách a celé Evropě. Karel Ležák starší ale o místo nepřišel, protože Němci nechtěli ztratit jednu z nejlépe prosperujících firem v regionu.

Po válce, v roce 1947, se Karel Ležák starší se svou rodinou vrací na Slánsko – do Jemník, aby zabezpečil své staré rodiče. Jeho syn, srostlý s horažďovickou partou kluků a zvyklý na šumavské hvozdy, nese rozhodnutí svého otce s velkou nelibostí. Zaměstnání našel v podniku Letecké závody, kde později šéfoval partě montérů, kteří do nákladních automobilů Praga instalovali motory z tanků.  

Podle tvrzení Karla Ležáka byl jeho táta nesmírně šikovný – dokázal „vyrobit“ či opravit téměř cokoliv, a také velice sečtělý. V horažďovické a později ve slánské knihovně trávil velkou část svého volného času.

Maminka Karla Ležáka, Františka Pokšteflová - Ležáková (1899 – 1982), byla rodilá Plzeňačka a celý život byla ženou v domácnosti. Pečlivě se starala o svého muže a o jejich 2 děti, dceru Květu a malého Karla Ležáka.

Rád se vrací do rodného kraje

Karel Ležák se narodil v roce 1928 v Horažďovicích, a i když nebyl pokřtěn, dodnes říká, že je křtěn Otavou a prácheňským krajem. Jeho babičku, která byla uznávanou a velmi oblíbenou porodní asistentkou, ovšem ve zcela jiném, vzdáleném kraji, muselo velmi mrzet, že nemohla přivést na svět svého dalšího vnuka.

To, že Karel Ležák má k horažďovickému kraji a ke svým kamarádům, s kterými zde prožil dětská léta, velmi vřelý vztah, dokladují každoroční setkání horažďovických rodáků, na nichž bývalý místostarosta Slaného nesmí nikdy chybět.

Jedna ze sester se nedožila ani jednoho roku

Karel Ležák měl dva sourozence, sestru Květu Šmolíkovou(1922 – 1997), která se sice vyučila jako kadeřnice, ale pak celý život pracovala ve školce, a další sestru, která byla na světě jen necelý rok. Co o ní Karel Ležák ví? „Přiznám se, že o své druhé sestře, která se narodila 4 roky přede mnou, prakticky nic nevím. Ani to, jak se jmenovala, a proč tak záhy po svém narození zemřela. Nikdy jsem se na to maminky neptal, protože jsem ji nechtěl připomínat velmi smutnou etapu jejího života. Pamatuji se, že maminka to strašně těžce nesla.“

Náboženství mu „nevonělo“

Obecní školou chlapeckou v Horažďovicích prošel mladičký Karel bez větších problémů, přičemž jeho vysvědčení občas „kazila“ nějaká ta dvojka. Učení ho celkem bavilo, až na matematiku, z které měl i tak samé jedničky, zeměpis a náboženství, jehož výuky se ale „naštěstí“ nemusel zúčastňovat. „Protože jsem patřil mezi chlapce, kteří měli v náboženské kolonce poznamenáno ,bez vyznání‘, na hodiny náboženství jsem nemusel chodit, stejně jako cca 10 dalších kluků ze třídy, a nikdy jsme s tím neměli žádné problémy, přestože v tehdejší společnosti bylo náboženství ještě silně zakořeněno. Možná, že by takových ,odpadlíků‘ bylo více, ale protože velice hodný pan katecheta umožňoval během těchto hodin nikým nekontrolovanou zábavu, až divočinu, mnozí kluci si tento styl výuky velmi oblíbili,“ poznamenává K. Ležák ke svým absencím v náboženské výuce.

Libor Pošta
11. 03. 2008, 18:07


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  4 b. = dobrý  3 b. = ujde  2 b. = nic moc  1 b. = slabý

Počet hlasujících: 1. Čtenáři celkem udělili: 5 bodů. Průměrný počet bodů: 5

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

Dnes má svátek Ilona
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

47.61%

Spíše ano
graf

18.46%

Spíše ne
graf

14.68%

V žádném případě
graf

19.24%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 899
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát