Kliknte zde
Dobrý den, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je úterý 24. dubna 2018 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Stanislav Berkovec (moderátor a cestovatel) - 1.část:
Jeho táta byl průkopníkem fotografie ve Slaném

Kliknutím zvětšit
Sfouknout tři svíčky najednou není žádná sranda. Foto z rodinného archivu Standy Berkovce

Stanislav Berkovec (52), jehož aktivity jsou velmi rozmanité, pestré, a daleko přesahují hranice slánského regionu, je jednou z nejvýraznějších osobností Slaného. Jeho jméno na veřejnost problesklo již v roce 1987, kdy se stal moderátorem a reportérem Československého rozhlasu (Mikrofórum). Po roce 1990 jeho moderátorská a reportérská činnost graduje silou explodujícího vulkánu. Stává se moderátorem pořadu Kontakt na ČT 1, redaktorem Hospodářských novin, reportérem rádia Evropa 2, moderátorem a reportérem rádia Frekvence 1, kde uvádí autorský pořad Svět v pohybu, a na ČT 1 se blýskne svým dalším autorským pořadem Třesky blesky S.B. Pro TV Nova zpracovává reportáže o extrémních sportech a moderuje Snídani s Novou, pro TV Prima připravil motoristický pořad Rychlá kola a publicistický pořad Jménem zákona, který též moderoval.

V letech 2000-1 se věnuje oboru, který vystudoval. Ve vydavatelství Czech Press si bere za své propagaci a PR, speciální operace, rozhlasové sekce, spolupracuje s odborným motocyklovým a vůbec motoristickým tiskem, absolvuje novinářskou školu jednoročních kurzů časopisecké publicistiky a jako vášnivý motorkář začíná vydávat svůj vlastní časopis – Svět motorek.

V roce 2002 obhájil u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání projekt rádia HEY Praha a následný rok pomáhá při vzniku brněnského rádia HEY. Ve stejném roce s celým tvůrčím týmem úspěšně rozjíždí HEY Praha, v němž se stává šéfredaktorem zpravodajství… Jeho moderátorské, reportérské, novinářské a další aktivity pokračují v podobném duchu, ne-li ještě ve větší intenzitě, až do dnešních dnů.

Standa Berkovec je také vášnivým cestovatelem a svým způsobem i dobrodruhem. Zúčastnil se řady expedic do Himalájí, z nichž za zmínku stojí Makalu 98, kde vy výšce 6400 metrů vytvořil rekord rozhlasového vysílacího pásma live. O rok později, při expedici Lhotse 99, vytvořil výškový rekord (6100 m) v přenosu informací a fotografií. Jako vášnivý motorkář absolvoval několik „zběsilých“ jízd – jako první novinář v historii Master Rallye úspěšně absolvoval motorkářský maratón Nancy – Istanbul a v roce 2003 legendární Route 66.

O jeho značné odvaze svědčí reportáže z frontových oblastí bývalé Jugoslávie, které v roce 1993 zpracovával pro rádio Evropa 2 a pro ČT 1 pod heslem „Válka je vůl“.  

Standa Berkovec je také zakládajícím členem divadelního souboru Dividýlko a v současné době je zaneprázdněn i prací v městské radě Královského města Slaný. 

Továrník Pála mu jako nejlepšímu učni daroval kolo

Tatínek Standy Berkovce, též Stanislav (1928 – 2007), se narodil v cukrovaru ve Studeněvsi. Potom se jeho rodina odstěhovala do malého domku ve Slaném, Na Skalkách. V něm vyrostl i Standa Berkovec mladší a jeho maminka tam bydlí dodnes. Na babičku z otcovy strany si Standa Berkovec pamatuje už jen velmi matně. Ví jen, že byla drobná a velmi milá. Dědu z otcovy strany nepoznal vůbec, zemřel, když bylo jeho tatínkovi deset let. A tak zůstali tři kluci jako buci, kteří spolu bydleli ve Slaném celý život. Josef, Jirka a táta Standy Berkovce, který se později vyučil nástrojařem u firmy Palaba, a jako nejlepší učeň dostal od pana továrníka Pály jízdní kolo. Pak na něm jezdil i malý Standa Berkovec. Ten svého tátu vždycky obdivoval pro jeho úžasný výtvarný talent, dobré nápady a šikovné ruce: „Byl to takový renesanční člověk. Byl průkopníkem fotografie ve Slaném – postavil si sám velmi dobře fingující zvětšovací aparát na osvit fotografií a reprodukci diapozitivů. Tento druh talentu ho přivedl do oddělení propagace ČKD Slaný, kde v podstatě pracoval celý život. Jeho dlouholetým kolegou a přítelem byl „Český Guines“, pan Ladislav Kochánek. Tvořili spolu tým, ve kterém pan Kochánek vymýšlel nápady, psal scénáře a libreta výstav a můj tatínek kreativně realizoval výtvarnou podobu, technické realizace a další nápady. Například o jejich audiovizuálním projektu Exponata z roku 1964, který měl obrovský úspěch na mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, jsem psal o dvacet let později na fakultě žurnalistiky ročníkovou práci v oboru propagace. I tehdy to vzbudilo na Karlově univerzitě pozornost… Táta měl talent vymýšlet věci tak, aby byly i ve skromných podmínkách realizovatelné. Obří funkční větrníky nebo letadla, kterým se ve větru točily vrtule – to byly jeho realizace propagace filmových festivalů v letním kině ve Slaném. Vyřezával ze dřeva plastiky i loutky – například panu Nepilovi věnoval malinkého Nepila jako funkční marionetu. V tom všem jsme se setrou vyrůstali, a tak nebylo divu, že jsme oba inklinovali k podobným oborům a že výtvarničinou se dodnes oba zabýváme. Není proto ani divu, že táta při své hravosti podporoval a vymýšlel i naše nápady, hry i práci. Postavil nám například posed na stromě vedle chaty (kterou taky sám postavil) – byla to pirátská loď, ponorka, pevnost... Nesčíslněkrát nám pomáhal v Dividýlku, připravoval se mnou happeningy Evropy (například pomaloval legendárního Trabanta v barvách petice Cousteau, kterého jsme pak umístili na podstavec po tanku na Smíchově). Pochopitelně, že jako mladý hrál také divadlo se slánským souborem v našem kamenném divadle! Pamatuji se, jak mě poprvé vzal s sebou na služební cestu do Prahy. Jeli jsme tramvají, koupil mi na Florenci párek a kofolu, a já byl sedmém nebi. A to jsem byl hodně malý, ještě jsem nechodil do školy. Táta byl neuvěřitelně pracovitý a jsem rád, že i tahle jeho vlastnost mě snad trochu poznamenala. Od malička jsem všechno dělal s ním, všechno důležité pro život mě stejně naučil on! Od zatloukání hřebíku po elementární lidskou slušnost.“

Jeho maminka je nesmělá, ale léčí se na to

Maminka Stanislava, Vítězslava Berkovcová, za svob. Žemlová (nar. 1928), celý život prodávala textil a látky a vedla několik takových prodejen jako vedoucí. Vyučila se ve Slaném u Zmatlíků, a pak vystudovala obchodní školu. A jak ji vidí její syn, Standa Berkovec? „Moje maminka sama říká, že byla vždycky nesmělá a že se minula povoláním. Ale já si myslím, že ten úžasný způsob komunikace s lidmi, který do své práce vždycky dávala, ji trochu usvědčuje ze lži. Moje maminka má moc ráda lidi, společnost. Je to zlatíčko, které se pečlivě a spolehlivě dokáže postarat o rodinný rozpočet a spoustu dalších věcí. A vždycky s úsměvem! S tátou se výborně doplňovali – oba nás se setrou milovali a podřídili tomu celý svůj život. A protože maminka, která pochází z krejčovské rodiny, je taky velmi šikovná a talentovaná, pomáhala tátovi s jeho realizacemi. Šila obří plachty, klobouky pro Mikrofórum, klubové vlaječky pro fotbalové kluby. Taky nás dokázala díky tomu obléknout originálními modely z vlastní dílny. V době, kdy jsem skautoval, oba pomáhali s našimi letními tábory. Bohužel jen do té doby, kdy komunisté skauting opět zakázali.“

Velkým traumatem byla pro Standovu maminku smrt jejího bratra Vaška. „Uhořel ve svých 15 letech při nehodě jako učeň v ČKD Slaný. Babička vždycky říkala, že jsem mu podobný,“ dodává Standa Berkovec ke smrti svého strýce.

Před dvěma lety Standa Berkovec své mamince přichystal milé překvapení: „V Roudnici nad Labem na nás čekal můj kamarád a úžasný člověk, prezident Aeroklubu, s malým letadlem. Byl to Zlín, malé čtyřmístné letadlo, do kterého se leze po křídle maličkatými dveřmi. Nasoukali jsme maminku dozadu a letěli na vyhlídkový let. Středohoří, Terezín a pochopitelně Litoměřice. Byly poměrně velké turbulence, letadlo se propadalo často o mnoho metrů, poryvy větru s námi cloumaly. To mamince vůbec nevadilo a Vlasta to ochotně posílal po křídle, dělal obraty a průlety tak, aby si maminka prohlédla náměstí, Máchův pomník i všechno ostatní, co chtěla. A maminka si to užívala, smála se a v pohodě zvládla skoro hodinový let. Když jsme přistáli, povídá mi Vlasta: „Teda, tvoje maminka je nezmar! To mi tady lidi kolikrát blbnou a blinkají při normálním klidném vyhlídkovém letu. A dneska to docela házelo!“

Do Slaného přišli za prací

Prarodiče Standy Berkovce z matčiny strany, Václav a Josefa Žemlovi, se ve Slaném ocitli tak trochu nuceně. Jejich přesídlení z rodného kraje bylo v podstatě vynuceno německou okupací - vznikem protektorátu, a tím, čím se oba živili. Standa Berkovec na ně vzpomíná vždy s patřičnou nostalgií: „Rodiče mojí matky, Josefa Smolařová a Václav Žemla, se poznali v Litoměřicích. Dědeček byl z Terezína a babička z Litoměřic. Oba byli ze stejného oboru – babička švadlena a děda krejčí. Přesněji řečeno, krejčí specialista na vojenské uniformy. No a hranice protektorátu procházela Terezínem. Odchod do Slaného byl ryze racionální úvahou, protože už tehdy byla ve Slaném velká kasárna a posádka. Tedy i práce. Na válečné půjčky si postavili malý domek Na skalkách. Babička mi vyprávěla, jak celou dobu stavby bydleli za malým krejčovským krámkem na Třebízského ulici. Bylo to někde v místech, kde byla potom dlouhá léta prodejna Mototechny. Pro moji maminku muselo být přesídlení výraznou změnou, dodnes si přesně pamatuje některé úseky z cesty, místo, kde zastavili a odpočívali s malým náklaďáčkem. A musím říci, že moje babička se nikdy s tím částečně nuceným odchodem nesmířila. Celý život vzpomínala na Litoměřice. I mé mamince se po Litoměřicích pořád stýská, a když jí chci udělat radost, jedeme na výlet. K rituálům patří návštěva Máchova pomníku na městských hradbách, procházka po náměstí a ulici, kde se stále nachází její rodný dům. Nakonec, rodné město má člověk jen jedno… Jinak babička byla milá, nesmírně pracovitá a povídavá. Rozmazlovala nás – měla radost, že mně a mé sestře může dopřát dobroty, které za války neměli.“

Libor Pošta
15. 07. 2008, 19:04


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  4 b. = dobrý  3 b. = ujde  2 b. = nic moc  1 b. = slabý

Počet hlasujících: 2. Čtenáři celkem udělili: 9 bodů. Průměrný počet bodů: 4.5

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

Dnes má svátek Jiří
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

49.38%

Spíše ano
graf

17.70%

Spíše ne
graf

14.26%

V žádném případě
graf

18.66%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 1045
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát