Kliknte zde
Dobrý večer, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je pátek 19. ledna 2018 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Vlastimil Tlustý (poslanec Parlamentu ČR) - 3.část:
Taneční ho nebavily, ale tanečnice ano

foto
V roce 1973 trávil prázdniny u České Lípy

V dnešním vydání našich novin se dozvíte, jak si Vlastimil Tlustý počínal jako školák a student, a jak prožíval své první lásky…

O vlaječku „vzorný žák“ přišel za 1 hodinu

Vlastimil Tlustý ve škole nebyl rozhodně nějaký sígr, který by své učitele přiváděl do stavu nepříčetnosti. Ale do 3. až 4. ročníku byl přece jen více temperamentnější, než většina jeho spolužáků. Vzhledem ke své mladosti nedokázal držet tempo s některými věkově vyspělejšími spolužáky, především s vyhlášenými šprtnami, a tak tento svůj handicap se snažil dohánět tím, že při vyučování si dělal ze všeho možného šprťouchlata, bohužel i z učitelů. A jednou ho to stálo prestižní vlaječku: „Když jsem jednoho dne dostal na lavici prestižní vlaječku ,vzorný žák‘, kterou dostávalo prakticky jen pět, šest největších šprten ve třídě, považoval jsem to za ohromnou poctu. Bohužel, tato velká pocta mi byla za pouhou hodinu odejmuta…“

Pohodlně se vezl za leadery

Na základní škole byl Vlastimil tlustý nadprůměrným žákem, ale nikdy nepatřil mezi premianty. Podle jeho slov to nebylo ani možné, protože ve třídě v tomto směru „vládlo“ zhruba šest šprten, které svou pílí drtily všechny odvážlivce, kteří se jim snažili konkurovat. Ale mezi takové snaživce Vlastimil nepatřil – v třídním, asi tak třicetičlenném pelotonu si držel pohodlnou sedmou až osmou pozici: „Já byl s touto pozicí smířen, dokonce bych řekl, že mi náramně vyhovovala, protože jsem se vůbec nemusel učit, na rozdíl od leaderů, kteří v čele pelotonu chtěli za každou cenu rozrážet vzduch. Byla to pro mě určitě dobrá kombinace, které já říkám ,minimax‘ – s minimálním náklady a energií docílit maximální efekt. Mimochodem, tento koncept se mi líbí dodnes.“

Na gymnáziu už „minimax“ nefungoval

Když se Vlastimil Tlustý ocitl na gymnáziu, jeho „minimax“ přestal znenadání fungovat. Copak se stalo? „Jakmile jsem přišel na gymnázium, můj koncept naprosto zkolaboval. Najednou to bez učení vůbec nešlo a já se začal propadat až na samý konec pelotonu. Trvalo mi několik měsíců, než jsem pochopil, že se musím začít šprtat minerály, a vůbec začít se systematicky učit. A to byl pro mě opravdu očistec. Mezi předměty, ve kterých ,minimax‘ bez problémů fungoval i nadále, pařila matematika, fyzika a kupodivu i dějepis. Na základní škole jsem totiž měl na dějepis skvělého učitele, pana Kožíška, na kterého dodneška vzpomínám a prostřednictvím vašich novin ho pozdravuji. On nám dějiny podával jako logické souvislosti – kdo, s kým, proč? A když to má tyto logické souvislosti, tak se jedná v podstatě o příběh, do kterého si určité datumy už poměrně snadno dosadíte. Je to stejné, jako když se v matematice naučíte logice nějaké disciplíny a pak se k tomu naučíte konstanty.“

Měl štěstí na dobré učitele a na dobrou školu

Ne každý měl takové štěstí na dobré učitele, jako Vlastimil Tlustý: „Určitě jsem měl velké štěstí na dobré učitele a i na dobrou školu. Na mysli mám především slánské gymnázium, které mi do života dalo strašně moc. Ze základní školy bych rád vzpomenul na paní učitelku Vaškovou, která mě učila v 1. třídě, paní učitelku Hiekeovou, manželku stavitele Hiekeho, což byla skutečně skvělá kantorka, a paní učitelku Kotkovou, která nás učila ve 3. až 5. třídě. Na druhém stupni byla skvělá paní učitelka Vaňková, potom učitelka Hanzáková, která mě zasvětila do tajů matematiky, a samozřejmě pan učitel Kožíšek. Na gymnáziu rád vzpomínám na naši třídní profesorku, paní Růžkovou, a vůbec na celou starou gardu slánského gymnázia.“

Jazyk okupantů se učit nebudu!

To si říkával nejen on poté, co sovětští okupanti v srpnu 1968 vtrhli do Československa: „Události roku 1968 u mě vyvolaly opravdovou nenávist k „Rusákům“, jak jsme je tehdy nazývali. Po těchto událostech se řada studentů ,odhodlala‘ k takové formě odboje, že jednoduše kašlala na ruštinu. ,Já se jazyk nějakých hnusných okupantů učit nebudu!“, říkal jsem si tehdy, stejně jako řada mých spolužáků. Že tato forma odboje nebyla asi tou nejsprávnější, jsem se přesvědčil hlavně při maturitě, která, co se týče ruského jazyka, měla nádech lehkého hororu. Když se na to dnes zpětně koukám, tak odmítání výuky ruského jazyka jen proto, že to byl jazyk okupačních vojsk, bylo svým způsobem hloupé a neprozíravé. Když jsem dneska někde na cestách, tak bych ruštinou občas rád mluvil, ale moc mi to nejde.“

Tanec ho nebavil, ale tanečnice ano

Taneční byly pro Vlastimila Tlustého opět velkým traumatem, srovnatelným snad jen s pobytem v mateřské školce. Přesto se nedá říci, že by do nich v pozdější fázi chodil až tak nerad: „Na taneční parket jsem byl doslova dohnán mojí maminkou. Vůbec mě to nebavilo, stejně jako mého spolužáka, který byl ještě horší, než já, a kterého maminka dostala do tanečních až poté, co mu za tyto útrapy slíbila honorář. K tanci jsem měl zpočátku značný odpor, který zlomila až přitažlivost některých dívek. Potom jsem do tanečních chodil se smíšenými pocity, což znamenalo, že tanec se mi i nadále nelíbil, ale tanečnice ano. Pamatuji si, že jsem měl tři stálé tanečnice, které jsem opravdu poctivě střídal. Tváře vidím stále před sebou. Dodnes na ně v dobrém vzpomínám a s odstupem času se jim omlouvám za taneční utrpení, které se mnou prožívaly.“

Krásné holky mu nedaly spát

Ladné dívčí křivky obdivoval s opravdu velkým zaujetím. Zvláště k některým jeho spolužačkám na základní škole vzhlížel jako k bohyním sexu a erotiky. Oči mohl nechat dokonce i na jedné mladé paní učitelce: „Když mi bylo 13 let, k mým největším sex idolům patřily Eva Toužimská, Jitka Kummermanová, Jitka Koulová a paní učitelka Sedloňová, které tímto srdečně pozdravuji. První tři jmenované byly v té době nejkrásnější, nejvyspělejší a nejvíce sexy oblečené spolužačky, mezi učitelkami v tomto směru jednoznačně vedla mladičká paní učitelka Sedloňová. Já jsem měl to obrovské štěstí, že mé dospívání se odehrávalo v době, kdy byly v módě minisukně, a tak se bylo opravdu na co dívat. V mé paměti zůstaly nesmazatelně zapsány hodiny biologie, ve kterých nám jen o pět let starší paní učitelka ve skutečně efektní minisukni, sedící na kantorském stolku, vykládala mimo jiné i to, jak se rozmnožují roztodivní živočichové. Bohužel, z jejího výkladu si nepamatuji nic jiného, než křivky jejího těla. Takže to byl můj vstup do světa erotiky, ale absolutně nepraktické. Já jsem se, bohužel, nikdy nedočkal toho, že bych s výše uvedenými sexy idoly cokoliv měl, což mě opravdu mrzí. Byly to skutečně krásné holky.“    

Okouzlen krásami spolužaček byl i na gymnáziu, což vyústilo v první velkou lásku a nakonec i v první vážnou známost, která pak přešla do manželství: „První velkou lásku jsem prožil se spolužačkou Danou, kterou tímto také pozdravuji. Pamatuji se, jak jsme se líbali na mezi a krátce na to jsem s ní havaroval na své Jawě 50, kvůli čemuž se se mnou rozešla. Poté, co jsem prosmutněl celé prázdniny mezi třetím a čtvrtým ročníkem, jsem začal chodit se spolužačkou Ladislavou, která se nakonec stala mojí manželkou.“

Po jejím boku potom úspěšně zvládl studium na VŠZ v Praze, následnou aspiranturu a měl docela slušné výsledky ve vědecké činnosti, během které se musel potýkat i s tím, že při testování zemědělské techniky ve vlhkém období se půda červené barvy a někdy i hnědooranžové značně mazala na radlice pluhu.

Když nabyl přesvědčení, že určití lidé mohou nekvalitně orat nejen určitý lán pole, ale mohli by „zvorat“ celou republiku, rozhodl se v roce 1991 vstoupit do vysoké politiky. Tenkrát ještě netušil, že za 16 let bude s předsedou jeho strany a premiérem ČR tak trochu na kordy…

Libor Pošta
06. 11. 2007, 20:29


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  4 b. = dobrý  3 b. = ujde  2 b. = nic moc  1 b. = slabý

Počet hlasujících: 1. Čtenáři celkem udělili: 1 bodů. Průměrný počet bodů: 1

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

Dnes má svátek Ilona
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

47.61%

Spíše ano
graf

18.46%

Spíše ne
graf

14.68%

V žádném případě
graf

19.24%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 899
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát