• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

VIDEO: Na Slánsku lítaly čarodějnice a pekly se buřty

V Hradečně plném ježibab a čarodějek se rozhořel oheň v 19 hodin. O jeho potravu se staral také tento desetiletý kluk. Foto Sláva Pilík

Velmi rozšířený lidový obyčej Pálení čarodejnic patřil dlouhé věky a mnohde patří i dnes k velmi ceněným a dodržovaným lidovým zvykům. Při strašidelné filipojakubské noci z 30.dubna na 1.května prý zlé síly mnohem více ovládaly svou mocí okolí. O půlnoci měly škodit člověku nejvíce a lidé se mohli zlu bránit například tím, že měli u sebe květ z kapradí a jiné posvátné předměty, třeba svěcenou křídu. Jak jsme si v sobotu 30. dubna všimli v části Slánska, které jsme navštívili s kamerou i fotoaparátem, že lidé se strašidel už vůbec nebojí a tento svátek, který byl u nás před pár desetiletími dokonce zakázaný, se stává spíše další z možných atrakcí a radostí pro děti než vážným varování před mocnostmi zlomocnými.

Na svátek či i noc čarodějnic jistě byli znovu velmi dobře připraveni v Hradečně u Smečna. Když jsme tudy projížděli směrem do Slaného v pátek 29. ráno, nebylo téměř stavení, které by nebylo hůře, lépe či okázale ozdobeno hadrovou skulpturou ježibaby, čarodějnice či jiného strašidla včetně panáka, který táhl čarodějnou kozu. V Hradečně je to již tradice, o které už jen málokdo ví, jak vlastně vznikla. Podařilo se nám ale zjistit, že tu mají čarodějnice docela pod kontrolou. Celý rok je totiž mají „uskladněny“ poblíž hřiště v malém objektu, kde jich čeká na svůj sabat či noc čarodějnic kolem třiceti. Přesto, že jsou každoročně vypuštěny do povětří, vždy se vrátí zpět na své místo. A každoročně se také objeví další nové dosud nezkušené ježibaby na nových místech.

V ten pátek jsme kolem poledne objevili čarodějný rej také na náměstí ve Smečně. Popolétávali tady malé ježibaby, kouzelnice, čarodky či černokněžníci a čarodějové. Mezi nimi i legendární Harry Potter, v němž jen málokdo poznal malého Marka Malého. Ano, učitelky Šnajdrová a Kalvasová tu hrály s dětmi čarodějnou hru a jak mi vysvětlila druhá z nich, zrovna šli zpět do školy, kde měl být sabat. Přitom jsem dostal kouzelnou píšťalku, na kterou kdyby se mi povedlo zapískat, tak budu skákat jako mladý. Pohříchu píšťalka neměla žádný flétnový otvor a zdálo se mi, že je to klacík. Podobná hříčka asi byla ztropena také z malých košťátek, které děti dostávaly a které prý odháněly všechny neduhy a díky jim mohl člověk omládnout o dvacet i více let.

Malý Honza z čarodějné smečenské party mne ubezpečil, že se mu čarodějnice líbí „dobře“. Lukáš Hadrava vysvětlil, že už chodí do „předškolky“ v Kladně a že se „celej den bude prostě kouzlit“. Další z kouzelníků ovšem lakonicky pronesl, že se prostě chodí na buřty...

A to také byla pravda. Za smečenským vojenským skanzenem druhý den kolem sedmé hodiny za dozoru místních hasičů planula obrovská hranice, jen lidí kolem nebylo přespříliš. Několik dětí dovádělo na kovové U-rampě, opodál dováděly dvě skutečné a ve velmi povedených úborech létající čarodějnice. Tedy, alespoň tak se mi to zdálo. Další dvě šly fasovat buřty, kterých byly k dispozici snad dvě kopy. A rodiče? Ti měli povinnost - vesměs seděli u malého ohýnku - buřťáku a pro své ratolesti „vařili“ buřty tak, aby nedošly k úhoně ani masové výrobky, ani děti. Nejinak tomu bylo také v Hradečně, kde se nejvíc bavili místní kluci, kteří z obrovské hromady roští úporně tahali větve, aby mohli záslužně živit čarodějný oheň.

Ohně čarodějné plápolaly po celém Slánsku. I přímo ve Slaném jich bylo několik, kde se mohly zjevit zlé bytosti. Větší nebezpečí přítomným ale hrozilo ze zlověstných mraků, které chvíli po sedmnácté hodině přinesly studenou přepršku. Pak se ale obloha vyjasnila, vítr uklidnil a lidé u ohňů možná mohli cítit jen proudění vzduchu vznikající průletem čarodějnic na košťatech. To ale museli mít hodně velkou fantazii.

Sláva Pilík
02. 05. 2011, 14:41

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.