Kotě za Kinder vajíčko

O kočky jsem se začal zajímat už asi v 6 letech. Velice často k nám chodila jedna hezká kočka od sousedů. Jmenovala se micka a měla na sobě snad všechny barvy. Jednoho dne u nás porodila koťata. Šli jsme za sousedkou, aby si je vzala, ale ona řekla, že jestli chceme je chceme, tak si je můžeme nechat. Nechali jsme si je i z Mickou. Měli jsme pět koťátek a mě dokonale přirostli k srdci. Asi čtrnáct dní jsme si je nechali a poté je máma pomalu začala rozdávat našim známým. Dvě si odnesl jeden pán co žije u nás ve vesnici. To že nám dvě koťata chybí jsem se dozvěděl až další den. Bylo my z toho smutno, jenže jsem měl pořád ty další tři. Po pár dnech si pro jedno kotě přijela máminá spolupracovnice. Opět to proběhlo za mými zády. Pro další kotě si přijela moje teta. Pamatuji si, že jsem stál mezi dveřmi a obě koťátka jsem držel pevně v ruce a nechtěl jsem je za žádnou cenu dát. Teta se mě zeptala co bych za jedno kotě chtěl? Prý si můžu přát cokoli. Jelikož jsem byl malý, tak mě nenapadlo nic jiného než si přát Kinder vajíčko. Teta vzala auto a jela do Slaného do supermarketu koupit Kinder vajíčko. Když se vrátila, tak jsem s ní vyměnil jedno kotě za dvě Kinder vajíčka. Poslední kotě jsme si chtěli nechat, jenže jsme jednou pracovali na zahradě s kolečkem a omylem jsme ho zajeli. Obrečel jsem to. Další léto Micka porodila dvě koťata, ale bezprostředně poté zemřela. Koťata jsme krmili z lahvičky a vychovali jsme z nich velice rozmazlené kočky. Jednu pořád máme, ale můj kocour o letní prázdniny zemřel. Považuji to za zatím největší ztrátu mého života. Naštěstí nám naše poslední kočka hned po té přivedla na svět další koťata a jedno vypadá naprosto stejně jako můj Mikeš.

Dnes má svátek Oto

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024