Malý raubíř.. ale je svůj, ne můj!

Jsem milovnice koček. V rodině je to dáno v genech, ačkoliv momentálně jsou všichni až na mne silněji, či slaběji alergičtí. Přesto mám doma svého „miláčka“. Jeho jméno je příšerné, ale žel, já mu ho nevybrala.

Čmoudík je plemene „pouliční směska“ – moje nejoblíbenější plemeno. Během posledních let, ačkoli je to neuvěřitelný raubíř a zlobivec mi byl velkou oporou. Ačkoliv nebyl týden, kdy bych nepronesla, že bych chtěla být jím. Stačí mi těch pět vzácných minut denně, když přijde a začne příst. Jaj, ta zvířata (a hlavně ty kočky) jsou úžasná stvoření!

I přesto, že Čmouďas je pěkný rváč (a to nejenom se mnou a mými holými lýtky po mytí) a přitom ještě kastrát (to jsem dovolit nechtěla, ale argumenty byly silnější, než já) je v něm rozhodně plavná elegance. Bez problémů se udrží na úzké zídce a skáče do neuvěřitelných výšek. Rád si samozřejmě hraje, ale kámen úrazu je v tom, že času na něj je málo. Je to zlé a nic mě neomlouvá, ale my si sobě nikdy nevyjdeme do rány. On je hravý ráno, když musím do školy a večer a v noci, když spím. Přes den spí zase on. Tohohle tvorečka mám moc ráda, ačkoliv o jeho nevinnosti už také nelze polemizovat.

Už jsem sice přešla věk, kdy jsem číčovala na každou kočku a marně se snažila o její přízeň u předem daného neúspěchu (kamarádka ze mě šílela:), ale kočky mě fascinují i nadále.

Dnes má svátek Irma

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.16%

Spíše ano

17.75%

Spíše ne

15.31%

V žádném případě

23.79%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3195