Překvapivé zjištění

ÁA to už je ráno?

Opatrně vystrkuji čumáček z teplého pelíšku,jedna tlapka,druhá tlapka,třetí,čtvrtá a pátá - ale to není tlapka, to je přeci ocásek. Teď se ještě protááááááhnu a hop do postele na paničku.

„Vstávej“ mňoukám a olizuju svým drsným jazýčkem její nos.

„Jedeš, nech toho, co chceš?“  

  No, co bych asi mohla chtít? Přeci pustit ven, pomňoukat si se sousedovic kočkou a hlavně omrknout nového kocoura, co se nedávno přistěhoval. Tedy přátelský zrovna není… Ať!  Kocourů je tady nespočet a kvůli mně se i perou. Když…. ale mně se zrovna líbí tenhle fešák!

 

Konečně se panička vysouká z postele a otvírá mi dveře.

Páni, co to je? Ať se kouknu kam se kouknu, nic není jak má být! Všechno co normálně hraje barvami je dnes nudně bílé. Jako by někdo všechno kolem přikryl… Přesně takovou peřinou, jako má panička! To se musí prozkoumat! Fuj, je to mokré, studené a klouže to – vůbec ne jako měkounká peřina v ložnici… Kdo to sem dal? To jsou mi tedy způsoby!

 

 Opatrně zvedám tlapku a olizuju si to mokro. Jen se ho ale zbavím, je tam znova. Aby ne, když to padá z nebe, je to takové lehoučké, běloučké - jen počkej já ti dám. Přikrčím se (jsem přece dravá šelma) číhám a ve správnou chvilku se vydám do boje! Jenže vločka se mi v tlamičce mění ve vodu…

 Taková legrace! Lítám jak splašená a chytám vločky. Nikdo mi ale neřekl, že tohle studené mokro klouže jako rozlité mléko. Tohle vědět, jistě si to záhy nešinu po bříšku dobré dva, tři metry! Jen co se otřepu, důkladně se rozhlížím, jestli můj akrobatický kousek nikdo neviděl.

 

 Ále né, dalo se čekat, že to nebude jen tak. Z plotu na mě kouká Zrzek, no ten fešák… - Tebe jsem tu tak potřebovala, pomyslím si. Pobaveně se usmívá.

Vztekle prsknu a už se chystám, že mu  pěkně vymňoukám,  když v tom mi to překazí nepříjemný zvuk za mými zády. Aniž bych se otočila bylo mi jasné, že mi za zády stojí problém. Problém, který vrčí a štěká. Je zle, Vztekloun (tak říkám protivnému psisku) utekl sousedům a žene se přímo na mě.

Než se z toho vzpamatuji a vymyslím co teď, mihne se mi před očima šmouha, Zrzek se bojovně nahrbí, vousky a chlupy má zježené, že by se o ně člověk (pardón – kočka) popíchal.

Vztekloun se překvapeně zastaví, ale jak mu to klouže (alespoň k něčemu je to rozlité mléko dobré) jede po zadku až k nám. Zrzek na nic nečeká a ostrými drápky se do překvapeného Vzteklouna nemilosrdně pouští. Psisko zakňourá , stáhne ocas a peláší od nás pryč.

No tohle? Mile se přitočím z Zrzkovi, jemně mu olíznu čumáček a tiše předu. Zrzek mi olíznutí vrátí a v tu chvíli vím, že jsem našla toho nejlepšího kočičího kluka pod sluncem.

Dnes má svátek Viktor

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.03%

Spíše ano

17.78%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.87%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3133