Kliknte zde
Dobré odpoledne, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je pátek 21. září 2018 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Kočičák Puf

,, Tak kdy už?" Nedočkavě se stále dokola ptám. ,,Vydrž, bude to asi až zítra" odpoví mi mamka. Jdu spát. Ve své hlavě uslyším mňouknutí. Otevřu oči a uvědomím si to. ,,Jistě  vždyť Žofinka bude rodit,jupííí " Ani se nepřevléknu a vletím na chodbu kde měla naše kočička Žofka domeček postavený z krabic. Žofka mne přivítala mňouknutím. Na ní bylo přilepeno pět koťat. Tři měly černou barvu, jeden byl krásně mourovatý a poslední byl černý s bílými odznaky. Já jsem dostala za úkol vybrat jednoho z nich. Zavolala jsem si babičku, aby mi řekla kdo z nich je kočka a kdo kocour. Jsem totálně na dně. Koho mám vybrat? Koho si nechat a koho dát pryč? Všechny si pochovám a kocourek s bílými odznaky se slepě přitulí a začne si volat maminku. Už vím to on je ten, kterého si necháme doma. Máma k večeru přijela domů z práce a kocourek se jí zamlouval stejně jako ostatním.

    Když už jsem si myslela, že je konec toho vybírání, proběhlo mi hlavou, že jsme zapomněli na jméno. Další hodina promarněna. ,,Holky a co třeba Puf, Pufík?" To by nemuselo být špatné, říkala jsme si v duchu. Tak začala naše výchova. Já jsem se malinko zazubila a začala jsem mámě  říkat ať si Pufika moc nevychovává, že si vždycky přivlastní zvířata k sobě. Já jsem vždy chtěla vlastní zvířátko. Tak jsem si Pufíka učila na sebe.  Pufíkovi se konečně otevřela očka a celá rodina jsme ho učili jak se co dělá. Po večerech jsme spolu usínali a rodiče ho potom vzali. Hráli jsme si spolu, provokovali se. Odpoledne Pufik rád spával v igelitové tašce nebo na mé posteli. 

      Jenže problémem je, že Pufik je kocour a po té co "dospěl" se začal toulat. Nepřišel jeden den, dva dny,tři dny,týden. Po čtrnácti dnech jsem ztratila víru v to, že se vrátí. Už jsem ho oplakala. V té době jsem byla přihlášena v knižním klubu " Pony club". Zrovna jsem se  dočítala jak Chika (koník, kterého Pony club adoptoval, když ji našli myslím v lese) umřela na rakovinu. Už mi stékala slza po tváři. Najednou slyším jak vešel děda a máma jen řekla " No nekecej!" Tak jsem vyběhla do kuchyně a co nevidím. V dědové náruči ležel docela vyhublej Puf. Okamžitě jsem ho vzala k sobě a rozbrečela jsem se ještě víc. To bylo radosti. Pravděpodobně byl chudák někde zavřenej, protože byl dost o hladu.

      O týden později už byl zase takovej baculatej. A my jsme s ním mohli zase trávit čas. Teď je na Pufikovi vidět, že je po mamče Žofce, protože oboum kouká ven jeden špičák. =) Bez koček by jsme to prostě už nebyli my!.  

Fotografie:

Kliknutím zvětšit
Já a Pufík-černobíle
Kliknutím zvětšit
Pufik a jeho mamka Žofka
Kliknutím zvětšit
Ještě když byl menší x)

Kateřina Cibulková, 2.ZŠ Slaný, 9. ročník
11. 12. 2009, 18:49


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  3 b. = dobrý  2 b. = ujde  1 b. = nic moc  0 b. = děsný

Počet hlasujících: 4. Čtenáři celkem udělili: 17 bodů. Průměrný počet bodů: 4.25

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.

Dnes má svátek Matouš
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

48.90%

Spíše ano
graf

17.32%

Spíše ne
graf

14.43%

V žádném případě
graf

19.35%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 1178
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát