Mami, mělas mě profackovat, aneb mučitelka bárbínek

  Jaká byla vaše nejoblíbenější hračka? Určitě jste něměli stejnou jako já. Když se můj dětský pokojík měnil v pokoj slečny, objevila jsem velký batoh plný bárbínek. Ani nechtějte vědět, jak vypadaly.

No, abych pravdu řekla, tak jedna byla holohlavá, protože jako malá jsem si myslela, že jí vlásky dorostou. Druhá, která kdysi mívala dlouhé blond kadeře, tak byla obarvena lihovou fixou na černo, řeknu vám, její vlasy zrovna nevoněly po fialkách. Třetí měla udělaný účes ve stylu „a la dikobraz“ nebo mi to aspoň tak připadalo, vlasy jí trčely na všechny strany a nešlo to uplácnout. Když se nad tím tak zamyslím, tak vypadala jako já po ránu, proboha, čím jsem se to jako malá inspirovala? Ještě musím dodat, že  vlasy byly obarvené na půl oranžově a druhá polovina se pyšnila svítivě růžovou barvou. Byla jsem blázen? Nebo mi to zůstalo dodnes? Když jsem batoh celý vysypala, tak jsem objevila spoustu nožiček, ručiček, tělíček, ale hlavy nikde. Zajímavé... kam se poděly? No, tak to by mě také zajímalo.

Největší šok jsem měla, když jsem našla Kena, přitele Barbie. Jako každý klučičí frajírek by měl být správně blonďák s modrýma očima nebo brunet s očima kočky. Barbínky si své ideály vysní a prostě takového dostanou. Ale co já? Ani se neptejte jak můj Ken vypadá. Mamka mi říkala, že měl každou chvilku jiné jméno. Ale jedno mu prý zůstalo hodně dlouho a to bylo Jared. Vůbec nechápu, kde jsem na takovou blbost přišla, ale to už nezjistím.

Když jsem se mamky zeptala, proč mě už od malička tak zkazila a ukázala mi, že ideální kluk vypadá, tak jako můj Ken, odpověděla mi, že si za to můžu sama. Prý jsem brečela před hračkářstvím a dělala jsem hrozné scény, ať mi ho koupí. Kdyby mamka poslouchala svůj rozum a prostě mě tam odsud odtáhla, tak bych teď měla klid a mamka o něco těžší peněženku. Byla jsem to ale rozmazleným harantem.

Všechny bárbínky skončily v koši, protože opravdu o slečnu holohlavou nestojím. Ale můj vysněný princ, zrzavý pajdulák s temnýma očima oblečen jako princ, zůstal. Sice bych ho nejraději rozkuchala a vyhodila, ale jeho čestné místo na mé poličce se mi pro něho opravdu zamlouvá. Mimochodem, abych vám to ujasnila, není na poličce, ale houpe se na růžovém provázku pod poličkou. Každé ráno se na něho musím dívat, protože je oběšen právě u zrcadla. Možná se mi jednou povede odkrouhnout mu hlavu od těla. Přišlo by mi vhod, kdyby se mi zrzci přestali líbit. Byla by to úleva nejen pro mě, ale i pro ně.

Dnes má svátek Viktor

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.03%

Spíše ano

17.78%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.87%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3133