Proč to tak muselo skončit?

Pomalu se stmívá a ke mně do pokoje vstupuje mamka s konvicí čaje a dvěma hrníčky.

Tyhle chvíle mám moc ráda, povídáme si o všem, co nás napadne a je nám dobře.

„Mami, udělala jsi v životě nějakou chybu, která tě opravdu mrzela?“

Chvilku přemýšlí, ale pak říká.„Nevím jestli to byla chyba, jestli bych něco změnila, ale povím ti, co se mi stalo, když jsem byla asi tak v tvém věku.“

 

Od 5. třídy jsem měla kamarádku Mirku. Byla to taková nenápadná, tichá holčina .Byla moc hodná a milá, učila se dobře a ráda mi pomáhala.Žila sama se svou mamkou a mladším bráškou.

 

Asi v sedmé třídě mi nadšeně oznamovala, že se mamka zamilovala a že bude mít dalšího sourozence. Její otčím byl o deset let mladší než její mamina a hned po svatbě se začal k Mirce chovat dost divně. Z Mirky se stala děvečka pro všechno a po narození malé Marušky zastávala i funkci chůvy. Mladý otčím se rád bavil a protože maminka měla strach, aby se jí do nějaké nezakoukal, navštěvovala hospůdky, zábavy, plesy, dokonce i fotbaly s ním. Trávila jsem spoustu času u nich doma a pomáhala Mirce, jak jen to šlo. Vůbec jsem nechápala jak vše může stíhat. Obě děti na ní doslova visely. Odsuzovala jsem její mámu, která ji nikam nechtěla pouštět. Z jejího otčíma jsem měla strach. Mirka s ním nechtěla být sama doma.Vůbec jsem se jí nedivila. Když byl náhodou doma jen s námi, koukal na mě jak na atrakci a říkal, že jsem taky moc hezky narostla. Už jenom to mi bylo nepříjemné. Odpovědí na otázku , zda ji neobtěžuje, bylo jen ticho a výmluvný pohled. Tehdy jsem nevěděla, jestli jsou nějaké linky důvěry, nebo zda existuje dětský psycholog.  Můj život byl jiný, harmonický, plný lásky, bez nutnosti zjišťovat možnost pomoci.

 

Základní škola skončila a naše cesty se rozešly. Setkání a návštěvy řídly.

Měla jsem nové kamarády, nové zájmy a Mirka musela být stále doma a starat se o sourozence.

 

Nevím jak se jí to podařilo, při tom skoro vězeňském režimu, ale i ona se zamilovala. Její kluk byl o pět let starší a poznala ho v tanečních, kde dělal nadháněče.Tak se říkalo klukům, kteří naháněli tanečníky z různých schovávaček na sál.Měl svůj vlastní byt a s Mirkou plánovali společný život.

 

Mirka mě prosila, jestli bych k nim nepřišla a nebyla u toho, až to rodičům oznámí. Slíbila jsem jí to. Nevím co mi do toho přišlo, ale prostě mi to nevyšlo. A to je to, co si dodnes vyčítám.

 

Druhý den jsem potkala jejího brášku a ptala se co Mirka. Jiřík se na mě smutně podíval a se slzami v očích mi řekl, že Mirka včera zemřela. Mozek tomu odmítal věřit, ale pohled na plačící dítě mě vracel do reality.

„ Co se stalo?“

„Mirka řekla, že už u nás nebude bydlet, táta hrozně křičel a pak jí nechtěl pustit na věneček, když mu řekla, že stejně půjde, rozstříhal jí šaty a zamkl v pokoji. Za chvíli se na chodbě strhl křik a sousedi bušili i s policií na dveře. Mirka vyskočila z pátého patra.“

 

Později jsem se dozvěděla, že Mirka nechala dopis na rozloučenou a na základě toho byl její otčím zatčen a odsouzen.

 

Možná kdybych tehdy byla s ní, nemuselo se to stát.

 

Máma tiše dovypráví, v očích má slzy, obejmu ji. V tu chvíli jsem tak šťastná, že mám život takový, jaký ho mám.

Dnes má svátek Oto

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024