Rozhodnutí bylo na mě a teď lituji

Před dvěma lety jsem měla morče. Jmenovala se Sára a byla první zvíře po sedmy letech, které jsme doma měli od úmrtí našeho psa. Před dvěma lety jí něco spadlo do oka a tak jsme museli k veterináři. Dostávala injekce a mastičku, po čase byla v pořádku a já byla ráda. Jenže o prázdninách 2008 se jí na boku objevila boule. Proto jsme se rozhodli jít k veterináři aby jsme zjistili co jí je. Veterinář řekl, že to může být od injekcí nebo taky ne. Jelikož byla moje, tak jsem se měla rozhodnout jestli si jí vezmeme domů a budeme jí hlídat nebo jí budou operovat. Rozhodovala jsem se a rozhodla se špatně. Nakonec jsem řekla ať jí operují hned. Veterinář řekl ať počkáme v čekárně a tak jsme čekali.Najednou jsme uslyšeli zapískání. S tátou jsme si dělali legraci, že je to tím, že se bojí injekcí, ale to jsme se spletli. Chvíli potom si veterinář zavolal mámu a ta od něj odešla s brekem. V tu chvíli jsem věděla, že je něco špatně. Veterinář nám řekl, že jí vzal do ruky, ona zapískala strachem a zemřela na infarkt. Byly jí dva roky a moje Sárinka byla mrtvá. Celou cestu domů jsem probrečela, brečela jsem doma až do noci a ještě teď občas brečím, ale tak aby o tom nikdo nevěděl. Je mi to moc líto a nikdy na ní nezapomenu. Je pochovaná na chalupě pod smrkem a já tam první rok potom co umřela nemohla vůbec jít. Nikdy na tebe nezapomenu Sáro a odpusť.

Dnes má svátek Viktor

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.03%

Spíše ano

17.78%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.87%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3133