Čarovat se nevyplácí

 

„No nazdar, tak to má být ta útulná horská bouda? Tak to je síla!“

S obavami vstupujeme do velké haly. Budova snad nebyla od svého postavení opravovaná. Pokoje jsou prý už jen větší, ty malé si zabrala škola před námi.Větší? To by mě zajímalo jak by vy padaly pokoje velké.

Větší pokoje znamená 16 postelí, 16 skříněk, kterým se prý říká štádla. Ošoupané linoleum, jedno umyvadlo, stůl a maximálně 10 židlí. Zabíráme si postele a trochu se při tom dohadujeme.V tom se rozlítnou dveře a učitelka k nám vede dvě největší šprtky z vedlejší třídy. Tak to nám scházelo! Ještě, že tu jsme jen na týden.

 

„Holky něco musíme na šprtky vymyslet, už mi leze na nervy jak všechno ví, všude byly a ve všem mají pravdu!“ začne rázně Alena a než stačí kdokoliv promluvit, už mám nápad.

„Máma říkala, že když usneš a někdo ti namočí palec od nohy do vody, tak se počůráš.“

Jasně, to musí klapnout. Nemůžeme se dočkat až Monika s Klárou usnou, ale zrovna si něco povídají. Konečně může naše akce začít.Opatrně máčíme napřed jeden palec, pak druhý a stále nic. Zklamaně jdeme spát.

 

Něco přece musíme vymyslet.

“Spíš?“ ozve se vedle mě.

“ Ne“

 „Já jsem na něco přišla. Namluvíme šprtkám, že umíš mluvit s duchy, zavřeme Zuzku do skříňky a ona bude dělat ducha. Neřekneme ani nic holkám, aby to bylo věrohodnější.“

 

„Mončo, Kláro, víte, že Iva umí vyvolávat duchy a mluví s nima?“

„No to určitě“ odseknou, ale Alena se nevzdá.

„Tak schválně večer to vyzkoušíme.“

 

Domluva se Zuzkou byla jednoduchá, je taky pro každou špatnost. Zavřely jsme ji, když všichni byli dole a plánovali zítřejší den.

 

„Tak, jdeme na to!“ srazily jsme 4 postele, připravily svíčku, prstýnek na niti a ještě zhasnout.

„Prstýnek mi bude odpovídat ANO, to když bude do kruhu a nebo NE, to když se bude kývat.“

Ze začátku se ptá hlavně Alena a prstýnek odpovídá podle toho, co vím. Protože jsem třídní vrba, tak díky  mým odpovědím začíná na duchy věřit většina zúčastněných.

„Duchu, jsi-li mezi námi, dej nám hlasité znamení!“na tato slova má Zuzka zabouchat na skříňku, já zhasnu svíčku a Zuza se střídavě dotkne několika holek.

 

Chvilku je ticho, opakuji svou výzvu a náhle se ozvou rány jak z děla.V tu chvíli se scénář mění, reakce holek je nečekaná, krom toho, že vřeští jak Viktorky, shodí svíčku z talířku přímo do postele. Začíná hořet deka, jekot je šílenej, do toho padá skříňka se Zuzkou, které se zaklapl zámek a jak zuřivě lomcovala s dvířky, tak skříňku shodila.

V tom se opět rozlétnou dveře. Profesorce zamrzly nadávky při pohledu na tu spoušť. Duchaplně popadne hasičák a oheň uhasí.

Ráno začíná vyšetřování a my se přiznáváme. Profesorka je na infarkt, ale instruktor s druhým profesorem dostávají záchvat smíchu a tak náš „inteligentní nápad“ skončí velkým úklidem společných prostor.

 

A poučení? Od zítřka nečaruji !!!!

 

Nutno poznamenat, že jde opět o příspěvek psaný na základě mamčina deníčku.

Dnes má svátek Marcela

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3021