Nenažrané pískle

U většiny lidí se závislost projevuje až časem, k závislosti se musí dospět. Já jsem ale výjimka!

 

To už když jsem byla malé pískle a sotva jsem dovedla mluvit, maminka věděla, že budu závislák. Každý správný malý skrček nejprve říká máma, pak táta a podobně. Malá Kačenka ale řvala: „ham-am-am-am-am“  a později „mama mík“ (jistě tušíte správně ve slově mík mléko.) Byla jsem k neutišení.

 

Později, když se maminka vydala s dvouletou nenasytou do města, musela se nejprve zastavit v pekárně. Jedině tehdy byla malá žroutka v klidu, když měla v ruce rohlík, nevylézala z kočárku a nepokřikovala na okolí.

Vždy jsem ale odsuzovala obézní lidi. Tedy hlavně jako to hladové mládě. Když jsme tak jednou procházeli kolem cukrárny, mé pohledy spočinuly na tak říkajíc velké paní. A proto, že jsem byla dítko prostořeké, hned jsem se hlasitě ptala : „ A mamííí, proč se ta paní tak cpe, když je taková tlustá?“ A maminka mne rudá jak rajče mlčky táhla pryč.

 

O mé proříznuté puse nebylo pochyb, zvláště tedy pak, když šlo o nějaký kus žvance. Chudák mamka se se mnou musela navztekat. Má nezažranost se například projevila i na návštěvě u našeho známého lékaře. Donesli jsme mu, jak se sluší a patří, nějakou tu bonboniéru. On ji jen s díky přidal na hromádku dalších, které dostal od pacientů. Nedovedete si představit, jak mne to dopálilo! Těšila jsem se na ni celou cestu tam a on ji ani neotevře! Tsss… Taky že jsem se ale ozvala! „Jó, to já kdybych měla bonboniéru, to já bych nabídla…“ Než se stačila mamka rozčílit, už jsem si jednu z jeho hromádky odnášela domů.

Zkrátka, líná huba…

 

Tahle závislost je dnes spíš trochu prokletím. Nemám úplně předpoklady pro postavu top modelky a tak se musím krotit. Jenže já jsem takový požitkář! Bez nějaké dobroty pro mě není krásného dne! Navíc zjišťuji, že se na určitá místa těším hlavně proto, že z toho kápne něco k jídlu. Když pak nedej Bože držím nějakou tu dietu, záhy se mi dané místo nezamlouvá.

 

Tohle mne zkrátka pronásleduje od útlého dětství a asi nikdy nepřestane. Neustále opakuji, že ze mě bude jednou koule a budou si mne muset hezky kutálet před sebou. Jenže všichni dobře vědí, jak ráda papkám a tak vždy, když se začnu rozčilovat( a to je sakra křiku) přistane mi pod nosem něco, co přehluší všechen hněv. Mají mne prostě zmáknutou. Navíc často slýchám od svého okolí : „ Když ty jsi tak úžasně spokojená, když se něčím cpeš, tak oddaný výraz v očích máš opravdu jen při jídle“

No nevím, ale mám takový dojem, že to burácení, co se tu ozývá, bude můj žaludek. Tak mne omluvte, jdu si dát něco k jídlu.

Dnes má svátek Oto

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024