I ta hnědá hmota způsobuje závislost
Jo tak tu můžu na kila. Každý určitě ví, o čem je řeč. Jistě že o čokoládě. O čem také jiném že? Musím říct popravdě, že na čokoládě ulítávám. Je to můj mor, můj zlozvyk a nedá se to zastavit. Musím jí mít denně, alespoň sebemenší kousíček. Jenže víte co je nejhorší? Ten kousíček poněkud nestačí. Když už tedy jdu do obchodu s tím, že si koupím čokoládu, kupuji si ji většinou celou. Klasicky velkou čokoládu. Oni to totiž nekrájej na půlky jako chleba, což mě někdy opravdu deptá. Takže si jí koupím celou, z čehož vyplývá, že z ní během chvíle již nezbyde ani drobeček.
Maminka mi někdy také čokoládu kupuje, ale dělá to málo. Vždy když ji koupí, předá mi ji a řekne: ,, A nesněz ji celou, zítra je taky den.“ Samozřejmě tahle informace o tom, že je taky den, vstoupí mým uchem tam, jenže druhým hned zas vyleze ven. Takže vlastně maminka nic nepodotkla. Navíc si můžu další den koupit čokoládu znovu, tak proč jí nesníst celou.
Jednou jsem se rozhodla, že budu držet dietu, protože už jsem se na sebe nemohla dívat do zrcadla. Jenže jsem věděla, že je tu ta závislost. A tak jsem určila, že si smím koupit čokoládu, ale každý den sníst jen jeden čtvereček. Bohužel jsem nebyla pod dohledem. A taky to tak dopadlo. První den diety, jsem si opravdu vzala jediný čtvereček čokolády. Ovšem to bylo po příchodu ze školy. Nemohla jsem přece tušit, že mě zase chytne mlsná večer a že čokoláda zase skončí ve mně. Měla jsem ze sebe opravdu špatný pocit, když jsem dojídala poslední čtvereček, a tak jsem si řekla, že na dietu, která měla platit od toho dne zapomenu. Prostě jí zavedu až den další. Další den jsem odolávala pokušení, zakoupit další tabulku.
Bylo to ale silnější než já a čokoláda se octla najednou v mé ruce. V té chvíli jsem byla sice o třicet korun lehčí, ale kila se stále zlobila, že už růst nechtějí. Bohužel, nevydržela jsem to ani druhý den. Prostě jsem do sebe zase nacpala celou tabulku. A víte co? Nevadí mi to, přináší mi totiž pocit štěstí a je mi fajn. Akorát se už nevejdu do starých věcí, ale koupila jsem si nové. Počkám až mi zas nebudou a k novým věcem si přikoupím další tabulku čokolády. A nebo třeba taky ne. Možná, že se poučím, co myslíte?
Fotografie:
Mňam
Květa Cinglová, Gymnázium Slaný, 2. ročník
23. 01. 2010, 17:48
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 4. Čtenáři celkem udělili:
20 bodů. Průměrný počet bodů: 5
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.