Tohle je ovšem pouhopouhá idea člověka, který nemůže v životě existovat. Každý člověk, ať už můj kamarád, nepřítel, člen rodiny, absolutně cizí nebo třeba někdo, kdo je mi sympatický, má závažné, ať už viditelné nebo skrývané chyby. A tyto nedostatky se začínají objevovat právě tehdy, až onoho člověka skutečně poznám a můžu ho považovat za opravdového přítele, kterému se nestydím říct nic.
V mém životě zatím právě kamarádi zastupují úlohu jakýchkoli partnerů. Zatím nějak nepociťuji potřebu chodit s někým a možná je to dáno právě tím, že se mi ohromné množství lásky dostává už od přátel. Takoví ti praví, kterým se můžu svěřit absolutně se vším, by se sice dali spočítat na prstech jedné ruky, ale přesto se ke mně ze všech stran valí tolik vřelého citu, že si občas říkám, čím jsem si to právě já zasloužila. Nejsem přece ničím zvláštní… Nebo snad ano?
Já sama bych neřekla, protože věci, které normálně dělám, už mi připadají samozřejmostí. Například to, že někoho obejmu, když mu není zrovna nejlépe, poradím, když vím, jak hnout s oním problémem, snažím se věci nepřevracet a i když je dotyčný na dně, říkat mu pravdu a nesnažit se jeho pohled směřovat přes růžové brýle. Prý jsou to obdivuhodné vlastnosti a je téměř zázrak, že je v sobě ukrývá jediný člověk – já. Můžu vám rovnou říct, že vážně nevím. Znám sebe se všemi svými chybami i klady a tak nedokážu přesně odhadnout, jak působím na okolí. Pokud ovšem zanechám dobrý dojem a s nějakým člověkem se skamarádím, jsem jenom šťastná. Není to totiž přínos jen pro něj, ale hlavně pro mě. Už mnohokrát za život jsem si uvědomila, že bez svých bližních bych nebyla nic. A proto všem jasně oznamuju, že bez přátel vážně nežiju!
Nikola Sedloňová, 2.ZŠ Slaný, 8. ročník
05. 02. 2010, 18:27
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
43.08%
Spíše ano
17.74%
Spíše ne
15.30%
V žádném případě
23.89%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01