Zrzavé stvoření

  Psalo se 6. října 2009, byl deštivý den a já se akorát vracela domů ze schůzky s Michalem. Jako obvykle jsem otevřela notebook, ťukla na tlačítko v levém rohu a vyčkávala až se mi noťásek načte.

Unavená, vymrzlá, ale šťastná jsem odklikla ikonku se zelenou kytičkou a jen netrpělivě čekala, až mi naběhnou všechny kontakty v ICQ. Michal mi slíbil, že mi napíše, až dorazí domů. Chtěla jsem si být jistá, že to nikam nenabořil, nebo že mu do cesty nevlítla srnka. V tu dobu se už docela brzo stmívalo a jistota je jistota.

Mezitím jsem si přečetla vzkazy na lide.cz, zkoukla jsem kdo mi leze na profil. ,,Proboha! Už zase." Byl tam zase on, neustále mi tam sjížděl fotky nějaký blázen, každý den se díval, ale aby měl svou fotku, nebo aby napsal co chce, to ne. V tu chvíli do mě vjel vztek a milému panáčkovi jsem napsala. ,,Ahoj, můžeš mi říct, proč se mi pořád díváš na profil?". Během několika minutek mi přišla odpověď, že neměl odvahu mi napsat, že se mu moc líbím. Navrhla jsem mu, že si můžem psát na ICQ.

Psali jsme si každý den, neustále jsme si měli co říct. Byl vtipný, hodný, dokázal rozesmát a jeho slůvka byla jako pohlazení. Den ode dne jsem si s ním rozuměla čím dál víc. Byl jako vysněný sen, byl to pan Dokonalý. Ač nerada, ale přiznávám, že jsem postupně zanedbávala Michala, až jsem se s ním musela rozejít, protože v myšlenkách jsem měla jen to zrzavé osmnáctileté stvoření z ICQ. Nevím jestli to byla chyba, ale tehdy to tak osud chtěl.

Netrvalo dlouho a já přestala chodit ven, málem jsem ztratila všechny kamarádky kvůli někomu, kdo mi za to vůbec nestál. Kvůli někomu, kdo si se mnou hrál jako s hračkou. Kvůli tomu zrzavému stvoření, které psalo tak dokonalá slůvka, kvůli Jardovi. Každý den jsem upalovala ze školy domů, abych mohla zapnout ajsko, aby tam "můj" zrzounek byl. Pokaždé když mi napsal pouhé "ahoj" se mi rozlil úsměv na tváři a já věděla, že budu vzhůru dlouho do noci s osobou, kterou mám nadevše ráda. Bylo to chvilkové poblouznění na čtyři měsíce? Sama nevím...

Jen co vím určitě je, že se svou závislostí na zrzavém příteli po ICQ musím začít bojovat a nenapsat mu ani jedno slovo. Proč? Protože jeho hraní na city mě už dohání k šílenství a mně pokaždé jen zbydou oči pro pláč. Kéž bych mohla říci, že ho nenávidím, ale to se nikdy nestane. Možná to byla, nebo je, ta šílená choroba začínající na písmenko L, kterou jsem byla nakažena. Ano, myslím lásku. Ale dálka, která nás od sebe dělí je nepřekousnutelná. Teda, pro mě ne, ale on se vzdal...

Dnes má svátek Oto

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024