Přemýšlím, zda mohu něco v mém okolí označit za svojí drogu. První věc, která mi přeběhne myslí, je hudba…
Ano, hudba je pro mě důležitá, je to součást mého smyslu života. Nedokážu si představit, že bych žila bez hudby ve své mysli. Ale vždy by tam byla vzpomínka a tak bych si mohla zpívat. A kdyby nebyla, neznala bych hudbu a hudba by mi nechyběla. To je ale příliš, příliš děsivá představa. Jako hluboká, děsivá studna. Bez dna, které neznám, ale vím, že je děsivé.
Potom jsou tu moji přátelé, kamarádi a rodina. Lidé okolo mě. Bez těch bych vskutku nemohla žít, kdybych nemohla žádné nové lidi poznat. Nevím, jestli bych se zbláznila, nejsem si jistá. Ale myslím, že lidé, to hnusné a vášnivé plemeno… Ano, je mou závislostí! Nemohla bych žít bez lidí kolem sebe, protože by se vše zhroutilo.
To jsou zvláštní myšlenky. Nic jiného, než lidé a hudba mě totiž nenapadá. Z lidí totiž pramení všechno ostatní. Umění – tedy psaní. Malování a hudbu zaručí příroda bez lidí, to už tu bylo před člověkem. Ale ten zbytek je závislý na lidech.
Kolikrát se již tedy vyskytlo tohle slovo závislost? Mnohokrát. Ano, všechno souvisí ve všem se vším. Závislost je v podstatě ZÁVISLÁ na jiné věci. To je systém světa. Jinak se to zhroutí. A to mě děsí... I to, že jsme v podstatě i na téhle děsivosti závislá!
Alžběta Dyčková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
01. 04. 2010, 23:57
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
43.08%
Spíše ano
17.74%
Spíše ne
15.30%
V žádném případě
23.89%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01