Před očima za očima, nikdo nesmí stát... jinak uvidím zklamání

Co mne v životě nejvíce zklamalo? To, co jsem měla od začátku před očima, ale nechtěla jsem tomu věřit. To, co mi podráželo nohy, ale já to nevnímala. V mém světě přeci nemůže existovat nespravedlnost a zlé skutky bez potrestání! Jak by mohlo!

Život byl mojí největší výhrou i prohrou, zklamáním, štěstím, snad i chybou. Ale alespoň čestně prohlásím, že si nejsem vědoma toho, že bych si jej vybrala. Ale co je vědomí, že?

Kdy jsem na to přišla, že svět není „růžový“? Kdy? To sotva tuším… Jsou to dva roky, tři, čtyři léta nazpět? Stupňovalo se to. A nakonec ta hezká, zpola odrolená omítka opadla úplně a já vše vidím bez přikrášlení. Ale žiji dál. Mám svůj život ráda a jsem plně odhodlaná se za něj prát, ať už slovy a gesty, či zuby a nehty. To je totiž to poslání. Poslání je žít a nechat žít.

Kolik jich to porušilo? I já. Nenechala jsem žít, protože mne to tak učili. Nenechala jsem žít toho „hloupého“ komára, co se krmil, ani toho mravence, který chtěl jenom jít a pomoci svým druhům, ani tu sedmikrásku, kterou jsem utrhla mamince pro radost. Nemá cenu se kvůli tomu trápit, ale správné to není. Kolikrát za život ještě zavraždím jediným krokem – neboli kolik kroků ještě za život udělám? Není to vážné, je to běžné. A to je pro mne zklamání. Co vše je na tomto světě a v tomto životě běžné.

Dnes má svátek Jiří

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024